24. března 2017

Trocha dobrého jídla....

....udělá člověku dobře na těle i na duši.
Málo platné, je to tak!


Jednoduše a rychle....
cuketa, lilek, olej, grilovací koření, balkánský sýr,
domácí chlebíček, trocha zeleninky na parádu
a dobrota jako blázen je na světě.


Žádná extra kulinařina, ale není smyslem života se v kuchyni udřít, že....

No, a když jsme to nesnědli všechno, 
druhý den jsem k tomu přidala osmaženou cibuli,
červené fazole, trochu kečupu, trochu baby špenátu
a s bulgurem a pár kousky kuřecího masa
byla na stole během chvilky neskutečná bašta.





Tak, abyste zítra měli čas vyběhnout ven za sluníčkem a nemuseli stát celé dopoledne u plotny, můžete vyzkoušet tohle bleskové a zdravé vaření.

A ještě vás malinko namlsám na kouzla přírody....
.....snad příště bude fotek víc a snad i se sluníčkem...


Mějte se nádherně a všem vám moc děkuji za překrásné komentáře, které mi dělají opravdu velkou radost a moc si jich vážím.

Tak pa,

Klárka.





23. března 2017

Ohlédnutí...

Ta pauza na blogu je mi líto i proto, že chybí kus zaznamenaného období, 
kdy se děla i spousta krásných věcí.
Třeba naádherné babí léto,
barevný podzim,
adventní čas a hlavně
Vánoce....

Možná se nadrzo občas vrátím proti proudu času a připomenu sobě i vám změny v našem doma, 
které mám tak ráda.
Pro tentokrát pouze koutek v obýváku.


Takže.....tjadááááá.....
držte si klobouky... :-)











Dnes už v obýváku vládne zase jiná barva, ale tu vám ukážu,
 až ušiju polštáře a to je běh na dlouhou trať :-)

Ale jinak jsem docela normální...

Tak zatím.... a moc děkuji za vaše milé komentáře. 
Já si totiž myslela, že už jste na mě dávno zapomněli.

Klárka












21. března 2017

Poklad



Měla jsem a mám velikánské štěstí.
Uprosřed vichřice jsem nebyla sama.
Ve chvíli, kdy člověk nevidí na krok, je mu zima a neví v tom zmatku, co udělat dřív,
 a taky si myslí, že ta vichřice snad nemá konce,
zjistí zcela nezpochybnitelně, které že kameny v základech jeho citadely
 jsou ty nosné a nevyvratitelné. 
V tu chvíli se z kamenů nenápadných a jaksi samozřejmých ve své nenadutosti stanou poklady
 té největší hodnoty, které ani zlatem nevyvážíte.

Tím pokladem jsou moje tři dospělé děti.

Honza,
Teri 
a Filip

Nejúžasnější lidi, jaké znám. Vyrostli z nich mí nelepší přátelé, nejvzácnější bytosti.
Moc je miluju a jsem za ně neskonale vděčná.

Děkuju jim za všechno...




Krásné dny vám přeji, moji milí....

Klárka







20. března 2017

Nové začátky

Krásný první jarní den všem!

Dlouho, moc dlouho jsem tu nebyla.
Nešlo to. Někdy život přinese takovou vichřici událostí, že se zkrátka nestačíte divit.
Zamává s vámi tak silně, jak to umí jen vichřice.
Zboří a poškodí vše chatrné a nepevné
a zůstane stát jen to, co má opravdu pevné základy i konstrukci.
Občas se nevyhnete fňukání...
...jakože, proč fouká zrovna tady apod.
A pak si rychle uvědomíte, že se musíte vzchopit a zachránit co se dá.
No a v tu chvíli se náramně hodí někdo na pomoc, někdo do party, kdo vám pomůže a nenechá vás propadat smutku, vzteku a beznaději (o tom třeba zítra).
A protože na všem zlém je něco dobrého a taky, že začíná to milované jaro a že slunce dělá divy, jsem zpátky.
Protože....



Moc vás všechny zdravím  a přeji vám, ať se vám vichřice a jiné pohromy vyhýbají.


Klárka