14. září 2020

Kdo křeslo má, bydlí...

 Krásný den, moji milí...

...léto  a prázdniny jsou za námi, ale máme štěstí a září je zatím neskonale nádherné. Snad aby nám ulehčilo to loučení s krásnými letními večery, s výlety zalitými sluncem a spoustou letních radovánek.

Ale přiznejme si, copak je někdo, kdo nemiluje tu útulnou atmosféru podzimu, světla svíček, hrnek dobrého čaje a vůni spadaného listí...

O krásách tohoto období bych se tu mohla rozepisovat velmi obsáhle a dlouho, ale to, o co mi jde především, je ten pocit pohody, klidu a bezpečí, který od svých domovů očekáváme. A jestli něco tohle všechno symbolizuje, tak je to KŘESLO.

To nej křeslo na světě, ten kousek měkkého hnízdečka, co dokonale padne našemu pozadí a dovolí nám nechat odplout všechny starosti všedních dní a nechat zmatek světa za dveřmi.

Dokonale si pamatuji chvíli, kdy jsem sledovala před mnoha lety jakýsi televizní pořad o bydlení, kde designéři navrhovali byt pro starší paní. celá proměna byla moc povedená. Ale na závěr přišel šok. Doprostřed místnosi dali oné babičce designové křesílko, jehož opěradlo končilo v půlce zad a bylo celé jaksi malé, hranaté a očividně nepohodlné. Bylo mi jasné, že pokud chce člověk navrhovat interiéy, musí myslet  především, a zdůrazňuji především, na potřeby klienta. A protože pro mě je křeslo symbol pohodlí a relaxace, ukážu vám dnes, jak to vidím já. 

Právě navrhuji obývací pokoj pro jednu rodinu, kde bude hrát pohodlné křeslo významnou roli.

Základní barevné ladění bude 

DŘEVO + BÍlÁ + MODRÁ


Tohle křeslo jsem vybrala na vyhledávači nábytku



Tam najdete spooooustu nádherných kousků pěkně pohromadě. Dobře se tam vyhledává, můžete zadat různé filtry a vše dohledáte snadno a rychle.

Ke křeslu jsem na
 BONAMI 
 našla spoustu nádherných doplňků a dekorací. 
Bože, jak já to miluju, 
hledat ty nej doplňky pro mé klienty...

Vždycky jim ty doplňky sesadím do pěkné koláže a oni pak můžou vidět mou představu pěkně pohromadě.


K tomu přidám vymazlený nákupní seznam a jdeme do toho.
Vždycky se společně  moc těšíme na výsledek.



Pokud by se vám něco z mé koláže líbilo, hodím vám sem pár odkazů, ať si můžete udělat radost:



















Ale, jestli je nějaké roční období, které si o křeslo vysloveně říká, pak jsou to moje milované Vánoce.
Světlo svíček, vůně svařáčku nebo horké čokolády, teplá měkká deka a dobrá knížka, časopis, koledy, trocha cukroví 
a za oky poletující vločky....sen...

pro takové vzácné chvilky bych vybrala třeba tuto kombinaci...

Lahvově zelené 



K tomu pár stylových doplňků...





A nejkrásnější čas si můžeme užít naplno.
Se svou rodinou, přáteli a všemi blízkými.
Nevím, jak vy, ale já tohle období fakt moc miluju.




A pokud se vám i tady něco líbí, najdete vše v odkazech. 
Jen mi, prosím vše nevykupte, mám tam svoje favority.

















Tak a to je pro dnešek vše.
Užívejte si to nádherné babí léto
a hýčkejte své domovy péčí a láskou, stokrát vám to vrátí.






17. července 2020

Ovesno - kokosové sušenky



Krásný pátek, moji milí...
Minulý týden jsem na instagram dávala recept na báječné ovesno - kokosové sušenky a došlo mi, že by tady na blogu chyběl a to by byla velká škoda. 
Jsou totiž moc dobré.





Zcela určitě si do nich můžete přidat např, rozinky, brusinky, kousky čokolády nebo jakékoli sušené ovoce nebo rozmanité voňavé koření, to už je na vás.
Ale takhle jsou dokonalé ve své jednoduchosti.

Užijte si krásný víkend plný pohody a nezoufejme, že máme uprostřed léta zimu a déšť, udělejme si ty dny krásné navzdory tomu anebo právě pro to.

Mějte se prostě báječně.






9. července 2020

O rodině

   Nějak teď nemám to správné rozpoložení , abych přispívala tak, často, jak jsem měla v úmyslu. Život jede na plné obrátky, čas utíká jako splašený a já tak trochu vlaju mezi vším.   
   Odjakživa mám slušný pozorovací talent a tak někdy vidím a cítím věci, které mi moc neprospívají. Tedy jejich sledování a vnímání určitě obohacuje mou duši i intelekt, ale trochu ničí srdce a rozum.
   Proč začínám dnešní příspěvek zrovna takto je tím, že už velmi dlouho ve svém životě zažívám situace, ať už bezprostředně nebo ve svém blízkém i vzdálenějším okolí, které mě neskonale rozesmutňují.
   Vidím totiž lidi, kteří si neváží rodiny. Rodiny vlastní, nejbližší nebo rodin blízkých. Zcela opomíjejí jejich nedozírný význam a smysl, hazardují s láskou nejbližších, s důvěrou, 
s blízkostí. Nevidí ten obrovský dar, co milující rodina zcela automaticky poskytuje všem absolutně samozřejmým 
a nevypočítavým způsobem. Sama jsem na tu nejlbližší rodinu neměla moc štěstí. Vidím, 
co všechno mi to v životě vzalo, s čím se potýkám dodnes, s čím bojuji a co musím překonávat, když za mnou nestáli a nestojí milující rodiče,
co by mi poskytovali životní jistotu lásky a bezpečí. Dlouho jsem se na ně zlobila, v hlavě si přehrávala scénky, jak jim to jednou všechno řeknu a budu se domáhat jejich uvědomění. 

Blbost, kdo vás zklame jednou, zklame vás vždy znova 
a znova. 

Místo toho jsem svoji zkušenost přetavila na odhodlání vytvořit tu nejkrásnější rodinu. Rodinu, kde láska a soudržnost dosáhne nevídaných hodnot a bude pro všechny její členy neochvějnou jistotou. Přístavem v bouři, pevným bodem za všech okolností bez výjimky. Makám na tom pořád a dost často je to nesmírně těžká věc, to vám nebudu lhát.
Ale snad i díky té vytrvalé snaze pořád vidím tu neposatelnou důležitost takového cíle. 
Vím z hloubi své duše, že to má smysl. Že to za to stojí. 
Co bych za to dala, kdyby to někdo dělal pro mě.
   A tak mě vždy znovu a znovu nesmírně bolí, když vidím ty sobecké a omezené lidi, co si těchto hodnot neváží. Děje se to všude kolem, každý den, každou vteřinu. Ničí a znesvěcují ten dar, dar rodiny, dar lásky a podpory, porozumění, pochopení a pomoci. Zapomínají, že mají zodpovědnost. nejen za sebe, ale za všechny, které k sobě připoutali. Začíná to už vztahem dvou lidí a pokračuje hlavně v momentě, kdy se ti dva rozhodnou, že budou mít děti. Zapomenou se rozhodnout, 
že budou chtít být těmi nejlepšími rodiči, nejblžšími 
a spolehlivými přáteli. Zapomenou nebo si jednoduše ten potenciál neuvědomí. A zničí všechno. Svou neochotou, svou lhostejností, sobectvím a prázdnotou. Zahodí šanci vytvořit něco krásného, co má přesah až za hranice času, až tady už oni sami dávno nebudou. 
    Jaká škoda...
Proto prosím, nezapomínejte, že žijete v manželstvích 
a tvoříte rodiny. Žijte a milujte tak, abyste byli světlem 
a jistotou pro druhé, pro své manželky, manžely, rodiče 
a hlavně pro své děti. Aby si jednou mohly říct, že jste jim byli dobrým příkladem, 
že jste je činili šťastnými.
To bych si tak moc přála. Tak moc... 

Objímám na dálku každého, kdo si tohle pořeboval přečíst.




22. června 2020

Máte rádi citáty?


Máte rádi citáty? 
Stává se vám, že na vás odněkud nějaký vykoukne a vy víte,
 že byl snad napsán právě pro vás, pro tuto chvíli. 
Aby vám připomenul něco důležitého, něco krásného
nebo i smutného, abyste věděli, že v tom nejste sami.
Nebo něco povzbudivého, co jste moc potřebovali?
Pokud ano, snad vám přinese něco pěkného i tento, 
který na mě vykoukl na Instagramu.

Mějte krásné pondělí,





19. června 2020

Páteční recept



Krásný pátek přeji!
U nás je deštivo, chladno a nehezky.
Nedá se nic dělat a tak si uděláme ten den hezčí něčím k zakousnutí. Co vy na to?

Doma mi zbyla uvařená červená řepa a na salát jsme neměli chuť a tak jsem si vzpomněla, 
že existuje lákavý recept na brownies z červené řepy.
Hledala jsem ten nej recept a ve všech mě vyděsilo množství másla a cukru. Nic proti, chápu, 
že klasika chce své, ale moje tělo chtělo nějakou zdravější variantu a tak jsem se pouze inspirovala a výsledek mě mile překvapil a tak si troufám vám ho prezentovat.

Jedná se opravdu o zdravější verzi s celozrnnou moukou a malým množstvím cukru 
a vzledem k tomu, že hořkou čokoládu považuji za "lék", 
tak je to vlastně super zdravá dobrota a to je bezva, no ne?









Do těsta můžete zkusit přidat třeba sušené brusinky nebo mražené mandle a nebo brownies vylepšit na kousky pokrájenou další čokoládou. 
Fantazii se meze nekladou.
Tak snad si pochutnáte, 
dobrou chuť a přeji vám všem nádherný víkend
 plný krásných oka - mžiků,





16. června 2020

Aaaaach, ty kavárny....


Dnes vás vezmu do kavárny Kafé 133 
v Novém Městě na Moravě.


Kavárna, kerá si prostě a jednoduše na nic nehraje a využívá naplno autentičnost starého domu, kde je snad vše původní, osobité, dokonalé.





Ty dlažby...
Ty židle...
Ten dvoreček...
Nádhera!








Taky musím zmínit dobrou kávu a v tom nejepším slova smyslu obyčejné domácí dezerty.
Klid, pohoda a prostor, kde se zastavil čas a dal nám vydechnout od uspěchanosti všedního dne.
Pokud byste měli tu možnost, určitě tohle nenápadné
místečko navštivte a pokochejte se.
Tak zase brzy nad šálkem dobré kávy...
A nezapomeňte, že kdybyste věděli 
o nějaké super kavárně, vaše tipy uvítám!






15. června 2020

Milujete filmy?

Já ano....a moc!
Miluju to objevování zajímvých filmových kousků.
Všemožné žánry, styly, období.
Tu nekonečnou rozmanitost a příležitost se zamyslet, 
pobavit, zasmát nebou dlouze zadumat.
Jsem  naštěstí zcela imunní vůči zaručeným doporučením zasvěcených a fundovaných znalců.

Kdysi jsem se totiž na úžasné doporučení dostala velmi složitě do uzavřené společnosti fimových fandů do kina na jeden "zaručeně top" film a jen strach z ukamenování 
mi zabránil odejít z kina už po dvaceti minutách.

Od té doby vím, že pěkný film si mě najde sám.
Stejně tomu tak bylo i s filmem, který jsem dostala 
od jedné známé kdysi na DVD.
Nicneříkající titul jsme jednoho deštivého odpoledne strčili do přehrávače a ....

...světe div se, stal se zázrak.

"INTOUCHABLES"




Dnes už ten film málokdo nezná, ale včera jem ho viděla asi pošesté a byla by velká škoda
 ho nepřipomenout, pokud by snad mezi vámi byl někdo, kdo ho ještě neviděl.
Rozhodně doporučuji původní znění s titulky.

Nebudu se rozepisovat co, proč a jak.
Prostě si ho užijte a dejte vědět, co vy na to.
Těším se...








11. června 2020

Ze života...to nevymyslíš...



Středa 10. 6. 2020 začala fakt skvěle.
Dobrá snídaně a šálek kávy, co chutnal nějak líp než jindy.
Dobrý!
V plánu je cesta do Brna.
Čas jen pro mě.
 Obchody, procházka, kávička a něco dobrého k tomu.
Předpověď v telefonu ukazuje vytrvalý déšť.
Nevzdávám to a vytahuji zapomenutý velký deštník
s potiskem obláčků na bleděmodrém podkladu, co zaručí dobrou náladu i pod černočernou oblohou.
Zatím mi nevadí, že ten velký deštník budu vláčet celičký den.
Jedu totiž vlakem, ne autem a tak si beru i na mě velmi nezvykle malou kabelku (jinak totiž nosím kabely povětšinou obřích rozměrů).
A jak důmyslně vybírám pohodlné oblečení na celodenní babské courání, zjistím, že mrcha karanténa spolu s "naschválvirem" zapříčinily přebytek mého objemu, co se nevešel do vybraných kalhot. Budiž mi omluvou to, 
že už když jsem je kupovala, bylo to jen tak tak.
Směrem k dceři jsem jen zlehka prohodila, že si tedy vezmu jiné, elastičtější, protože v těchhle bych se ani najíst nemohla.
V tu chvíli jsem totiž netušila, jak moc byla ta věta významná.

Cesta vlakem s dcerou super. 
Rozhlížím se po kraji a říkám si jak je u nás krásně.
V Brně prší, pyšně tedy vystřeluji svůj optimistický deštník 
a vyrážíme k oblíbené "velmi svérázné" nepálské restauraci Anapurna. Dávám si mix z obědového menu a mlaskám si blahem. Bože, oni to tak umí s kořením...



Zatím mi náladu nezkazil ani mladík, co jedl jídlo jen vidličkou, kterou držel kuriózním sotva popsatelným způsobem v pravé ruce a levou si jídlo na vidličku přihrnoval a pomačkáváním připevňoval. No nic, každý jsme originál.

Po obědě vyrážíme směr centrum a po chvíli už každá zvlášť...... a teď to přišlo.

Jj, pršelo, poprchávalo, zvolená obuv se jevila vhledem k hlubokým kalužím jako víc než vhodná 
a v tuto chvíli jsem si chválila, jak jsem to kvalitně ošéfovala, ten můj outfit.

Chyba lávky, přátelé.
První obchod, kam jsem vlezla poctivě s rouškou přes ústa spustil akci zvanou 
"koupel ve vlastním potu".
Bohužel musím přiznat, že nošení roušky mi dělá obrovský problém. Mám pocit, že nemůžu dýchat a je mi děsivé vedro, jak si funím svůj horký dech zpět do obličeje.
Fakt smekám v hluboké úkloně před všemi, co v roušce tráví celý den. Mají můj obdiv i úctu.

Vzduch celkově nějak ztěžknul.
Nadýchaný účes z rána zmizel a nahradily ho totálně zplihlé vlasy, které ukázaly víc než důrazně, že obarvení jsem fakt neměla odkládat.
Funím, potím se a když mi v neklimatizované kabince
nejdou sundat šaty ze zpoceného těla, myslím,
 že vyletím z kůže.
Připadám si o dvacet let starší a o dvacet kilo těžší.

To vynikající jídlo z působilo, že jsem neměla sebemenší místečko na toužebně očekávaný dezert a po tom, co jsem si ze zoufalství stáhla vlasy do culíku, což normálně dělám jenom doma 
v soukromí a zahlédla jsem se ve výloze z úhlu, kdy bylo vidět, jak mi moje dokonalá kabelka 
v hořčicové barvě spirálovitě točí elegantní černý svetrokabátek,
byla jsem připrvena skončit se životem (nadsázka!).

Doklopítala jsem, a to doslova, protože mi v levé botě moje super nízká předražená kotníková ponožka slézala pod patu 
a ten jistící silikonový pásek vyvinutý nejspíš soudruhy z NDR nebo vědci NASA se uhnízdil pod patou a pekelně mě tlačil. Nepomohla ani snaha  navrátit ho zpět.
Doplazila jsem se do Vaňkovky a jediné, co moje tělo chtělo, bylo ledové mazagrande, které jen zasyčelo 
a já asi hodinu jen zírala ven přes kapky deště 
a dumala o nesmrtelnosti chrousta.

Následně jsem se nechala zlákat slevami a opět kabinka, dusno a zoufalství.
Jsem prostě vytrvalá a tak jsem ulovila za cenu ztráty zbytku sebevědomí při pohledu do zrcadla šaty se 70% slevou. 
No, nekup to, že?

Následovalo další mazagrande a pak ještě jedno.
Kdyby mi to nebylo blbý, zbylý led bych si snad nasypala 
do výstřihu. 
Vlhko k zalknutí.
Budu muset vývojářům aplikace s předpovědí počasí navrhnout přidat ke standartním výrazům jako zataženo, déšť, 
ještě výraz "vlhko jako prase" nebo pro citlivky grafický symbol skleníku.

Lidi zlatí, fakt síla....a ta rouška...peklíčko.
Měla jsem v plánu se před odjezdem domů vrátit pro vyhlídnutou mikinu, kterou bych si v pohodě bývala koupila, kdybych neměla tu blbou malou kabelku, ale teď mi to přišlo
zcela postradatelné a tak jsem se vydala k nádraží.
To, co jsem viděla tam, mi ukázalo, že může být hůř.

Paní zhruba v mém věku v reflexní vestě zametala nedopalky, mladík v kalhotech, co podle stupně zašpinění pamatovaly první světovou válku, měl ušanku s kšiltem nasazenou obráceně, takže mu obří klapky po stranách očí s dlouhými bimbajícími šňůrkami marně zakrývaly obrovské brýle, do kterých by svou velkou hlavu vložili nejméně dva lidé, postávajíce na schodech tak, že ho člověk musel obcházet, strkal celou hlavu i s čepicí do jakéhosi sáčku s jídlem pochybného původu.

To jsem nebyla zas tak zle, ha ha.

Ve vagónu jsem si našla klidné místečko, sluchátka strčila do uší očekávaje klidnou relaxaci 
s výhledem sprchy a spánku, co mě unese do říše snů, 
abych mohla na tohle vše zapomenout.
To by ale přes uličku nesměl sedět mladík s dlouhými černě nalakovanými nehty, který vytáhl podivně zapáchající snad poživatinu v plastové termokrabičce z nějaké "asijské" restaurace
 a začal se krmit tak, že jídlo nabíral těmi velmi špinavými rukami a každé sousto spouštěl do úst jako z jeřábu.

Můj dezinfekční gel chtěl vyskočit z kabelky 
a spáchat sebevraždu!!!

Zhuštěná lekce pokory, úcty, pochopení a laskavosti.
Tak to vidím.

Takže BRNO! Brzy zas....

Kdo dočetl až sem, snad se trochu pobavil a zasmál.
Jdu si obarvit ty šediny...
Tak pa,








31. května 2020

Downton Abbey


Krásnou neděli, moji milí!
Před nějakým časem jsem objevila nádherný seriál jménem Downton Abbey.
Jedná se o seriál popisující období přelomu 19. a 20. století 
a životní osudy aristokratické rodiny v čase obrovských společenských změn.
Pokud stejně jako já milujete nádhernou atmoséru staré Anglie, překrásné kosýmy a ryzí charaktery postav, rozhodně se vydejte na vzrušující výpravu za všemi těmito atributy tohoto úžasného seriálu.
Mě inspiroval v mnohém.

Jednou sférou jeho vlivu je i vliv na mou tvorbu šperků.
Aaaaach, dámy té doby to ale vážně uměly.
Noblesa a elegance se snoubily s dobrým vychováním.
No....nebudu lhát, některé z těchto vlastností bych ráda v hojnější míře potkávala i dnes.

A protože šperky jsou jednou z mých vášní,
ukážu vám něco z mé tvorby, co není pro mě úplně typické, ale pod vlivem nádherné výpravy zmiňovaného seriálu nešlo jinak.















Šperky postupně přidávám na Fler i Instagram, 
ale pokud by vás něco zaujalo hned teď,
kidně mi napište.

Přeji vám krásné dny plné radosti,