2. srpna 2016

Dlouho nic ...

... a teď vás zahltím.
Dnes vám chci dát tip na kavárnu v srdci Brna, kam mě vytáhla moje dcera
a já jsem jí za to moc vděčná.
Miluji kavárny!
Ale fakt hodně!
Dokonce vlastnit tu nejúžsnější kavárnu je na mém seznamu bláznivých snů na předním místě.
Mám promyšlený snad každý detail, snít je přece tak krásné...  :-)

Takže, když se spojí dobrá kavárna s květinářstvím, tak to jsem fakt v sedmém nebi.
Pravdou je, že moje super kritické oko by ledacos změnilo, 
ale kavárna není moje, takže všechna drobná negativa 
bohatě vyváží milá a laskavá obsluha,
výjimečný zážitek v podobě růžové kávy
(káva s pár kapkami růžové esence)
nevšedně naservírované a přítomnost květin a vkusných bytových doplňků
(rozuměj spousta úžasných nepostradatelných serepatiček)

Některé fotky jsem si půjčila z jejich Facebooku
a ty moje bezpečně poznáte....









Přeji hezký večer a kávě zdar!

Klárka







1. srpna 2016

Máme rádi oslavy...

.... a kdo ne?


Syn měl narozeniny a protože za chvíli už by bylo asi trapné (vzhledem k jeho věku) obdarovávat ho rádoby vtipnými dorty, byla teď ještě šance zkusit něco extra.
Toužila jsem zkusit tzv. antigravitační dort, co mám nakoukaný z Pinterestu.
Co vám budu povídat....
... kdybyste mě viděli při snaze o jeho zhotovení nasmáli byste se k popukání.
Potahované dorty už jsem dělala dřív, ale tenhle koumácký záměr s levitujícím pytlíkem, 
to byl, věru, oříšek.

Plna odhodlání, jaké může vykazovat jen milující matka ochotná obětovat nemálo hodin piplavé práce, vrhla jsem se vstříc výzvě.
Pokořit a dokonale napodobit vyhlídnutý obrázek, to byl můj cíl.

No jo, to se lehce řekne a hůř dělá. ještě, že jsem měla pomocnici, 
moji trpělivou a pečlivou holčičku.

Krok 1: zapíchnout vidličku do hotového dort
Krok 2: lehce přilepit pytlík ve věrohodném úhlu
... doposud úkol snadný a radostně proveditelný...
                          Krok 3:  ... následovalo titěrné lepení neskutečně klouzavých bonbónků, jeden po druhém dlouho, předlouho.
Mé naivní představy, že to půjde rozehřátou čokoládou, vzaly brzy za své. 
Čokoláda netuhla, bonbónky padaly a špinily marcipán :-)
Zkusila jsem smíchat čokoládu se smetanou
 (ten nápad mi musel seslat shůry nějaký anděl, který nemohl vydržet pohled na mé čiré zoufalství) 
a ve fázi tuhnutí vznikla super hmota
schopná udržet klouzavky.
Špinavá od čokolády až za ušima s upatlanou kuchyní, ale spokojená jako želva
 jsem dílo dokončila a předala. 
Jiskřičky v očích mého pětadvacetiletého syna,
tak a teď tušíte jak moc jsem plnoletá :-),
mě zahřály u srdce na hodně dlouhou dobu.

Tak a to je jedna z dalších maminkovských chvilek, pro které žijeme, že?


Mějte se rádi a slavte cokoli a kdykoli.
Důvod se sejít a pobýt spolu v radosti a blízkosti stojí vždycky za to.






Jo, a moc vám všem děkuji za krásné komentáře k mému minulému příspěvku.
Udělaly (i) jste mi velikánskou radost. 

Klárka