6. května 2021

Jak vám jen poděkovat...


 Vy jste tak úžasní! 
Říkám to pořád. 
Tolik krásných, srdečných a milých reakcí....

Moc vám všem za ně děkuji. Nesmírně si toho vážím a moc to pro mě znamená. Nezvládnu vám odepsat jednotlivě, 

ale vězte, že jste mi udělali dny hezčími a radostnějšími 

a já se budu snažit vracet vám vaši laskavost zpět. 

Mám toho tolik na srdci.


Pro dnešek ale začnu mou starou dobrou klasikou.

Proměnou barev u nás doma. Budu se opakovat, ale změny barev na doplňcích do domu vždycky vnesou zcela novou náladu 

a takový čerstvý nádech. Barvy vždy používám podle mé vlastní nálady 

a taky podle počasí  nebo když se mi zasteskne po nějaké konkrétní dekoraci, přizpůsobím jí celek.

Takže.... vítejte v mé náladě "MINT"...









Tak a teď už jdu zase pracovat. 
Navrhuji právě kuchyň a obývák jedné moc milé paní 
a už se moc těším, jak to dopadne.
Hlavou mi sviští milion nápadů a já jen doufám, že se budou líbit a fajn rodinka bude mít svoje obnovené "doma" moc ráda a bude jim tam skvěle.

Mějte se fajn a opatrujte se,
Klárka.



23. dubna 2021

Jsem zpět...




Uvařila jsem si kávu a sedla k počítači, abych sepsala pár řádek.
Pár řádek, pár řádků, abych se nesměle vrátila k blogování, abych dala kousek sebe na pospas internetu.
Když jsem s blogováním, začínala, byl svět blogů překypující sférou, zahradou plnou nádherných rostlin, pestrým a nekonečným zdrojem inspirace a sdílení.
Nakukovala jsem nejdřív za hranice naší země pro inspiraci a později objevila pár českých blogů, které mi připadaly velmi lidské, člověčí. Někdo sdílel svůj život, 
svoje myšlenky, svoje nápady, radosti i starosti a vznikal tak jakási komunita víceméně blízkých lidí . Lidí, kteří měli, co říct a kteří naslouchali.
Byl to svět sdílení v pravém slova smyslu. 
Ale jak šla doba dál, všechno se zrychlovalo. Lidi už nebavilo číst pár vět, 
natož odstavců a tak se přesunuli na sítě typu instagram apod.
Tam to frčí, stihnete vidět víc, jedna fotka střídá druhou rychlostí blesku. 
Naháníme je v každé volné chvíli, na zastávce autobusu, o pauze v práci, 
dokonce i když sedíme s blízkým člověkem v kavárně nebo restauraci, 
rychle zkontrolujeme, co je jako nového. Někteří sjíždí instagram i sedíc na toaletě, někteří dokonce během hovoru se skutečným člověkem. Znám i takové, co vkládají příspěvek za jízdy 
v autě, jakože u toho řídí.!
To jako fakt, nekecám...

Ale o tom jsem snad ani psát nechtěla. Chtěla jsem napsat, proč jsem už dvakrát přestala psát 
a proč chci znova začít.
Přestala jsem proto, že jsem si myslela, že už to nikoho nezajímá.
Že už na blogy chodí opravdu málo  lidí a že nedokážu být neosobní.
Potřebuji být v tom, co dělám absolutně upřímná.
Trochu mě omezovalo, že na druhém konci internetového připojení je někdo,
 kdo si říká při čtení mých řádků něco nehezkého, nepřejícího.
Přemýšlela jsem, jaký mám důvod psát.
Nechtěla jsem používat tento svět k bezduchému tlachání ani pro vlastní pocit zviditelňování 
a sebeprezentace, ale chtěla jsem zažívat sdílení v pravém slova smyslu.
Odmlčela jsem se.
Myslela jsem, že to nemá žádný hlubší smysl.
Že to nikoho nezajímá.

Jenže za nějakou dobu jsem zjistila, že existují lidé, kteří mi nikdy nenechali jediný komentář, jedinou odezvu a přesto můj blog moc rádi sledovali. 
Přinášel jim radost a hezké chvíle. Byla jsem naprosto zaskočená množstvím hezkých reakcí 
a blízkostí zdánlivě cizích lidí, které jsem nikdy neviděla 
a možná nikdy neuvidím.
Teď už vím, že tam někde jste.
Někdo, komu může přinést potěšení pár fotek nebo slov, někdo, kdo se se mnou 
na dálku propojí pro prožitek radosti.
A to má sakra jinou váhu.
To má smysl.
Potkat se.
Slyšet se.
Být spolu.
Sdílet.

A tak kvůli vám, kvůli milým a laskavým lidem, co se rádi na chvilku zastaví, začnu tedy znova. Znova zkusím zaznamenávat chvilky obyčejné i ty důležitější. Chvíle veselé i smutné. Opravdové. 
Ne ty nablýskané s použitím líbivých filtrů, kdy svět vypadá dokonalý. Jakoby bez starostí a zápasů. 
Protože občas bojujeme všichni.
Máme starosti a trápení.
Ale máme i radosti a štěstí.
A občas potřebujeme vědět, že v tom nejsme sami.

Takže, co vy na to?
Jdete do toho se mnou?
Potkáme se?

Mějte (mějme) krásné dny, Klárka.




14. září 2020

Kdo křeslo má, bydlí...

 Krásný den, moji milí...

...léto  a prázdniny jsou za námi, ale máme štěstí a září je zatím neskonale nádherné. Snad aby nám ulehčilo to loučení s krásnými letními večery, s výlety zalitými sluncem a spoustou letních radovánek.

Ale přiznejme si, copak je někdo, kdo nemiluje tu útulnou atmosféru podzimu, světla svíček, hrnek dobrého čaje a vůni spadaného listí...

O krásách tohoto období bych se tu mohla rozepisovat velmi obsáhle a dlouho, ale to, o co mi jde především, je ten pocit pohody, klidu a bezpečí, který od svých domovů očekáváme. A jestli něco tohle všechno symbolizuje, tak je to KŘESLO.

To nej křeslo na světě, ten kousek měkkého hnízdečka, co dokonale padne našemu pozadí a dovolí nám nechat odplout všechny starosti všedních dní a nechat zmatek světa za dveřmi.

Dokonale si pamatuji chvíli, kdy jsem sledovala před mnoha lety jakýsi televizní pořad o bydlení, kde designéři navrhovali byt pro starší paní. celá proměna byla moc povedená. Ale na závěr přišel šok. Doprostřed místnosi dali oné babičce designové křesílko, jehož opěradlo končilo v půlce zad a bylo celé jaksi malé, hranaté a očividně nepohodlné. Bylo mi jasné, že pokud chce člověk navrhovat interiéy, musí myslet  především, a zdůrazňuji především, na potřeby klienta. A protože pro mě je křeslo symbol pohodlí a relaxace, ukážu vám dnes, jak to vidím já. 

Právě navrhuji obývací pokoj pro jednu rodinu, kde bude hrát pohodlné křeslo významnou roli.

Základní barevné ladění bude 

DŘEVO + BÍlÁ + MODRÁ


Tohle křeslo jsem vybrala na vyhledávači nábytku



Tam najdete spooooustu nádherných kousků pěkně pohromadě. Dobře se tam vyhledává, můžete zadat různé filtry a vše dohledáte snadno a rychle.

Ke křeslu jsem na
 BONAMI 
 našla spoustu nádherných doplňků a dekorací. 
Bože, jak já to miluju, 
hledat ty nej doplňky pro mé klienty...

Vždycky jim ty doplňky sesadím do pěkné koláže a oni pak můžou vidět mou představu pěkně pohromadě.


K tomu přidám vymazlený nákupní seznam a jdeme do toho.
Vždycky se společně  moc těšíme na výsledek.



Pokud by se vám něco z mé koláže líbilo, hodím vám sem pár odkazů, ať si můžete udělat radost:



















Ale, jestli je nějaké roční období, které si o křeslo vysloveně říká, pak jsou to moje milované Vánoce.
Světlo svíček, vůně svařáčku nebo horké čokolády, teplá měkká deka a dobrá knížka, časopis, koledy, trocha cukroví 
a za oky poletující vločky....sen...

pro takové vzácné chvilky bych vybrala třeba tuto kombinaci...

Lahvově zelené 



K tomu pár stylových doplňků...





A nejkrásnější čas si můžeme užít naplno.
Se svou rodinou, přáteli a všemi blízkými.
Nevím, jak vy, ale já tohle období fakt moc miluju.




A pokud se vám i tady něco líbí, najdete vše v odkazech. 
Jen mi, prosím vše nevykupte, mám tam svoje favority.

















Tak a to je pro dnešek vše.
Užívejte si to nádherné babí léto
a hýčkejte své domovy péčí a láskou, stokrát vám to vrátí.






17. července 2020

Ovesno - kokosové sušenky



Krásný pátek, moji milí...
Minulý týden jsem na instagram dávala recept na báječné ovesno - kokosové sušenky a došlo mi, že by tady na blogu chyběl a to by byla velká škoda. 
Jsou totiž moc dobré.





Zcela určitě si do nich můžete přidat např, rozinky, brusinky, kousky čokolády nebo jakékoli sušené ovoce nebo rozmanité voňavé koření, to už je na vás.
Ale takhle jsou dokonalé ve své jednoduchosti.

Užijte si krásný víkend plný pohody a nezoufejme, že máme uprostřed léta zimu a déšť, udělejme si ty dny krásné navzdory tomu anebo právě pro to.

Mějte se prostě báječně.






9. července 2020

O rodině

   Nějak teď nemám to správné rozpoložení , abych přispívala tak, často, jak jsem měla v úmyslu. Život jede na plné obrátky, čas utíká jako splašený a já tak trochu vlaju mezi vším.   
   Odjakživa mám slušný pozorovací talent a tak někdy vidím a cítím věci, které mi moc neprospívají. Tedy jejich sledování a vnímání určitě obohacuje mou duši i intelekt, ale trochu ničí srdce a rozum.
   Proč začínám dnešní příspěvek zrovna takto je tím, že už velmi dlouho ve svém životě zažívám situace, ať už bezprostředně nebo ve svém blízkém i vzdálenějším okolí, které mě neskonale rozesmutňují.
   Vidím totiž lidi, kteří si neváží rodiny. Rodiny vlastní, nejbližší nebo rodin blízkých. Zcela opomíjejí jejich nedozírný význam a smysl, hazardují s láskou nejbližších, s důvěrou, 
s blízkostí. Nevidí ten obrovský dar, co milující rodina zcela automaticky poskytuje všem absolutně samozřejmým 
a nevypočítavým způsobem. Sama jsem na tu nejlbližší rodinu neměla moc štěstí. Vidím, 
co všechno mi to v životě vzalo, s čím se potýkám dodnes, s čím bojuji a co musím překonávat, když za mnou nestáli a nestojí milující rodiče,
co by mi poskytovali životní jistotu lásky a bezpečí. Dlouho jsem se na ně zlobila, v hlavě si přehrávala scénky, jak jim to jednou všechno řeknu a budu se domáhat jejich uvědomění. 

Blbost, kdo vás zklame jednou, zklame vás vždy znova 
a znova. 

Místo toho jsem svoji zkušenost přetavila na odhodlání vytvořit tu nejkrásnější rodinu. Rodinu, kde láska a soudržnost dosáhne nevídaných hodnot a bude pro všechny její členy neochvějnou jistotou. Přístavem v bouři, pevným bodem za všech okolností bez výjimky. Makám na tom pořád a dost často je to nesmírně těžká věc, to vám nebudu lhát.
Ale snad i díky té vytrvalé snaze pořád vidím tu neposatelnou důležitost takového cíle. 
Vím z hloubi své duše, že to má smysl. Že to za to stojí. 
Co bych za to dala, kdyby to někdo dělal pro mě.
   A tak mě vždy znovu a znovu nesmírně bolí, když vidím ty sobecké a omezené lidi, co si těchto hodnot neváží. Děje se to všude kolem, každý den, každou vteřinu. Ničí a znesvěcují ten dar, dar rodiny, dar lásky a podpory, porozumění, pochopení a pomoci. Zapomínají, že mají zodpovědnost. nejen za sebe, ale za všechny, které k sobě připoutali. Začíná to už vztahem dvou lidí a pokračuje hlavně v momentě, kdy se ti dva rozhodnou, že budou mít děti. Zapomenou se rozhodnout, 
že budou chtít být těmi nejlepšími rodiči, nejblžšími 
a spolehlivými přáteli. Zapomenou nebo si jednoduše ten potenciál neuvědomí. A zničí všechno. Svou neochotou, svou lhostejností, sobectvím a prázdnotou. Zahodí šanci vytvořit něco krásného, co má přesah až za hranice času, až tady už oni sami dávno nebudou. 
    Jaká škoda...
Proto prosím, nezapomínejte, že žijete v manželstvích 
a tvoříte rodiny. Žijte a milujte tak, abyste byli světlem 
a jistotou pro druhé, pro své manželky, manžely, rodiče 
a hlavně pro své děti. Aby si jednou mohly říct, že jste jim byli dobrým příkladem, 
že jste je činili šťastnými.
To bych si tak moc přála. Tak moc... 

Objímám na dálku každého, kdo si tohle pořeboval přečíst.




22. června 2020

Máte rádi citáty?


Máte rádi citáty? 
Stává se vám, že na vás odněkud nějaký vykoukne a vy víte,
 že byl snad napsán právě pro vás, pro tuto chvíli. 
Aby vám připomenul něco důležitého, něco krásného
nebo i smutného, abyste věděli, že v tom nejste sami.
Nebo něco povzbudivého, co jste moc potřebovali?
Pokud ano, snad vám přinese něco pěkného i tento, 
který na mě vykoukl na Instagramu.

Mějte krásné pondělí,