23. února 2020
22. února 2020
21. února 2020
Tolik krásy....
Že miluji tulipány, jsem tu už zmiňovala mockrát.
A růžové...ty mě dostávají snad nejvíc.
V době, kdy je venku často pošmourno
(krásné české slovo),
dokáží rozzářit celou místnost a dodávají mi spolehlivě
pocit laskavého hýčkání a něhy.
Mám z nich obrovskou radost
a kousek toho opojení posílám i vám.
Jak jste na tom vy?
Máte je rádi? Kupujete si je?
Milujete živé květiny na stole?
Já ano a moc, o tom není pochyb.
Přeji vám nádherný nadcházející víkend
plný pohody s vašimi milovanými
anebo schválně o samotě v klidu a v tichu.
Zkrátka přesně tak, jak to potřebujete.
18. února 2020
Máte rádi šperky? Zdobíte se?
Milé dámy, jak jste na tom se šperky?
Máte je rády?
Nosíte je hodně?
Střídáte a obměňujete je?
A nosíte špeky výhradně ze zlata nebo stříbra nebo sáhnete rády i po bižuterii?
Já to mám tak od všeho trochu.
Někdy se do nějakého zamiluju a nosím ho neustále,
až si říkám, že je to vzhledem k mému koníčku
docela ostuda a jindy si před odchodem
z domu narychlo zaběhnu udělat náušnice přesně
do barvy k šatům.
Miluju to rozmanitost a to, jakou náladu ve mě šperky vyvolávají nebo umocňují.
Někdy si pořídím velmi výrazné náušnice,
co si nakonec nikdy nevezmu na sebe.
Někdy si vyrobím zdánlivě nenápadný kousek z materiálu,
co už nelze sehnat a každý po mě chce, abych mu ho taky vyrobila.
Někdy mám při tvoření šperku pocit, že je to krásný kousek
a bude se někomu moc líbit a on mi tu zůstává opuštěný
a naopak.
Ale, protože, každý kousek má svou nezaměnitelnou
energii a kouzlo, nakonec se vždycky dostane do těch jediných správných rukou.
Je to radost i dobrodružství.
Jsou v nich příběhy.
Je v nich kousek mě samotné.
Zvláštní pocit.
A tak zdravím vás všechny, co už ode mě nějaký ten kousek máte nebo si ho jen vyhlížíte
a čekáte na ten jediný přesně pro vás.
Mějte krásný den,
Moje výrobky neleznete tady:
a tady:
16. února 2020
15. února 2020
Páteční recept
Tentokrát jsem chtěla narozeninový dort pojmout
lehounce, svěže a myslím,
že se to moc povedlo, tak se s vámi podělím o recept.
Bohužel nemám žádné smysluplné fotky ke sdílení.
Byl to fofr a jsem ráda, že mám aspoň tuhle.
Z čeho mám ale obrovskou radost, je objev "Ameriky"!
Objev v podobě krému tak dobrého, že bude jistojistě důvodem brzkého pečení.
Vždycky jsem totiž měla ráda pudinkový krém,
ale ta hora másla v něm....
....takže existují různé varianty...s tvarohem,
se zakysanou smetanou a jistě celá řada dalších.
Ten s tvarohem na můj vkus drhne a ten se zakysanou smetanou je mírně nakyslý, a to někdy neladí s ostatními částmi dezertu a tak mě jednou v noci napadlo zkusit přidat mascarpone.
A hurá, lepší pudinkový krém jsem nejedla!
Mascarpone dodá krému neskutečnou sametovost, lahodnost a lehkost,
takže dort chutná vážně výborně.
Tak směle do toho!
A dejte mi pak vědět, jestli vám dortík chutnal.
(můžete tenhle zázrak klidně hodit i na pech jako řezy)
Přeji krásný víkend plný dobrot.
13. února 2020
Čtvrteční kavárna (y)
Krásný den, moji milí.
jak se dnes máte?
U nás svítí sluníčko a přesto, že drze ukazuje všechen prach, ťapky a obtištěné psí čumáčky
na místech, kde bych to ani nečekala, vítám ho celým svým srdcem s radostí přímo dětskou.
Dnes se s vámi podělím o malé radosti dní minulých.
Již tradičně jsme s dcerou navštívily kavárnu PAUL na Václavském náměstí v Praze
a daly si tu obří vanilkovou makronku a jako vždy zaplavila naše chuťové buňky čirá slast.
A díky mojí holčičce jsem objevila další hříšné pokušení v podobě mandlového croissantu.
Nemá sebemenšího smyslu o něm psát, to prostě musíte ochutnat!
Dalším milým zastavením byla návštěva restaurace Annapurna v centru Brna.
Prostředí všelijaké. Nečekejte žádný luxus nebo extra útulno.
Ale jídlo je skvělé a objevování nových chutí a kombinací je jistě milá výzva, takže směle do toho, přátelé!
Při svých toulkách městem Polička jsem objevila tuto kavárnu:
Objednala jsem si jen ohřátý hruškový džus.
Byl krásně naservírovaný, ale musím přiznat, že nemastné neslané chování obsluhy
mě odradilo od objednávání čehokoli dalšího.
Možná v létě s fungující zahrádkou to bude lákavější.
Lokalita je to totiž moc hezká.
Taky jsme navštívili skvělou restauraci
v Lanškrouně.
Už jsem tu o ní určitě psala. Kombinace nádherného prostředí, dokonalého jídla a milé obsluhy mě přiměla objednat si nugátový dortík.
Nelitovala jsem. Ale káva není úplně moje gusto.
Na to mám zase jiná místečka...
Třeba KAFEMYSL v Litomyšli...
tohle je například chai latte....pohádka.
Výborná káva, skvělá obsluha, příjemné prostředí.
Byla jsem tam už víckrát a pokaždé mega spokojenost.
Moc doporučuji!
Čokoládový dortík by zasložil medaili za intezitu chuti
a neskonale úžasnou konzistenci.
A takhle krásný obraz jim visí na zdi. Snažím se sedat si tak, abych na něj mohla koukat s šálkem
v ruce
a rozjímat o nesmrtelnosti chrousta....
Tak a to je pro dnešek vše. Stihla jsem toho docela dost.
Někdy se prostě poštěstí a jindy zase ne.
Tak přeji krásné chvilky nad vašimi šálky.
12. února 2020
Tvoříme domovy
Dnes jsem měla to štěstí a navštívila hned několik
obchůdků s dekoracemi a bytovými doplňky.
Byla jsem totiž v Poličce a v Litomyšli.
Načerpala jsem zase nějakou inspiraci
a kupodivu jsem uhájila peněženku a její obsah.
Mám totiž díky své vášni slušný přehled jak
o sortimentu, tak o cenách.
A tak než něco opravdu pořídím, musím to promyslet, že?
Ke koupení toho bylo hodně, to ne, že ne... :-)
Nicméně navštěvovat takové obchůdky je pro mě moc důležité, abych následně mohla vymýšlet třeba tyhle
nákupní seznamy
pro klienty, kteří nemají ani čas ani chuť běhat
po obchodech a skládat si v hlavě,
co se k čemu hodí a co rozhodně ne.
Dnes přináším malou ukázku.
Klient po schválení dostane i odkazy na e-shopy s cenami jednotlivých produktů nebo mu je rovnou nakoupím
a společně je pak můžeme umístit tak,
aby neztratily nic ze své krásy, ale spíše naopak.
Protože....doma je doma a když je nám doma dobře,
to je opravdu výhra.
Takže, neváhejte a klidně se mi ozvěte a můžeme vybrat doplňky vám a vašemu domovu
přesně na míru.
Mějte se moc fajn,
Mimochodem, taky už na vás leze jarní potřeba něčeho nového, nějakých změn a přemýšlíte jak vyladit a vymazlit svůj domov?
Já bych u nás nejradši provedla něco radikálního.
Ale to mi asi neprojde.
Snad alespoň vymalujeme chodbu
a mám vymyšleno i použití tapety. Tak uvidíme...
11. února 2020
Jak na to...
V posledním roce jezdím moc ráda vlakem.
A když máte to štěstí naskytne se vám takhle krásné pokoukání, to je peprve radost.
Radost a štěstí.
Často o nich teď přemýšlím.
Všimli jste si, že, když je člověk šťastný, je všechno jaksi jasné, jednoduché a nekomplikované.
Život si tak nějak hladce plyne a my nic neřešíme a možná si ani neuvědomujeme, jak šťastní jsme.
Jiné to, bohužel, je, když se onen blahý
pocit štěstí jaksi nekoná.
To honíme hlavou, co je, sakra, špatně.
Kde se stala chyba a v lepším případě se snažíme hledat způsoby,
jak se do země radosti a štěstí navrátit.
Často máme pocit, že až něco pomine, bude líp.
Až odejdu z mizerné práce, až děti povyrostou,
až bude víc peněz, až se někdo uzdraví,
až na mě někdo bude zase milejší,
až vyjde slunce, až bude jaro, až dorostou vlasy.
Zkrátka a dobře takových "AŽ" máme asi kdekdo spustu
a někdy není snadné se z toho bludiště vymotat.
Snadno se totiž stane, že zpětně odsledujeme,
že se ani po naplnění onoho "až",
žádná země radosti a štěstí nekoná
a my se staneme celkem zoufalí.
Všechno nějak drhne, jsme unavení, nic moc nás netěší
a když, tak jenom na chvíli a jsme zase tam,
kde jsme byli. Pořád dokola.
Cítíme, že je něco špatně. Ale co?
Možná je to jenom o tom, že žádné "AŽ" neexistuje.
Možná je to o tom, že ve skutečnosti je jenom "TEĎ"
a je na nás, jak s tím dneškem naložíme.
Jestli sebereme sílu, být obyčejně šťastní právě v tuto chvíli
a jestli dokážeme bránit své zájmy,
jestli naše štěstí neodkládáme,
až se splní nějaké podivné podmínky,
které si klademe sami.
Mnoho z lidí se jistě nachází ve velmi obtížné životní situaci
a tak doufají ve světlo na konci tunelu.
Je to jistě obdivuhodné, že dokážeme neztrácet víru a naději, ale v tom tunelu, jaksi není poznat,
jak že je ta potvora vlastně dlouhá.
Světlo možná už už vidíme, ale může být tak vzdálené...
Možná může být i velmi blízko,
ale tma tunelu vše nepříjemně zkresluje.
To je nepříjemná vlastnost tmy,
může nás úplně zachvátit, splést a omámit.
Nakonec nám nezbyde než se vrátit
ke svému vlastnímu světlu.
Ke světlu uvnitř nás samých.
Možná je, chudinka, schoulené někde hluboko, ale je tam.
To vím určitě!
To jediné je jistota.
Nemusíte na něj čekat, že se k němu snad doplahočíte namáhavou a trnitou cestou.
Stačí ho chtít najít a zažehnout.
Rozdmýchat právě ten zdroj radosti a štěstí,
co máme pořád k dispozici nehledě na intenzitu tmy
a délku tunelů.
Vrátit se kněmu, a hýčkat ho.
Možná, že v jeho záři temné tunely zmizí.
Pečovat o něj tak láskyplně, jak jen jsme toho schopni.
Bylo celou dobu s námi. Málem jsme na něj zapomněli.
Jaká škoda...
Ale teď, teď už tušíme, jak na to...
Takže, chraňme svá vnitřní světla a nechme je zářit tak silně, až bude ostatním přecházet zrak!
Pro radost a štěstí všech.
Vaše Klárka.
8. února 2020
3. února 2020
Rodinné oslavy
Čas letí jako šílený. Ať se mi to chce přiznat nebo ne, je to tak.
Rodina se rozrůstá o nové členy a je nás
stále víc spolu u stolu.
A náš symbolický stůl jásá.
Je pyšný a hrdý, že jeho smysl a účel se naplňuje
a že pojme víc a víc.
Víc lidí, víc jídla, víc smíchu, víc radosti, víc souznění,
víc sounáležitosti,
víc společných chvil a hlavně víc lásky.
A když je důvod k oslavám, stůl jásá ještě víc. Baví ho to. Miluje to.
Je středobodem všeho dění, každý se k němu hrne. Ti dvounozí i ti čtyřnozí.
Občas je pod ním 24 nohou a jemu to nevadí, je rád.
Je vděčný a spokojený.
S pýchou přijímá nové šrámy jako důkaz užitečnosti.
Jeho účel je tak naplněný.
Naplněný láskou.
Životem.
Já mu za tu všechnu oddanost děkuji.
Možná si toho za ty roky ani nevšimnul,
ale i on je součástí rodiny.
Je jedním z nás.
Se vším, co k tomu patří.
Byl prostě u všeho.
V dobrém i zlém.
A tak společně zdravíme vaše stoly.
Vaše místa rodinných setkání.
Ať jste všichni vespolek šťastní a spokojení.
SPOLU U STOLU
2. února 2020
1. února 2020
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)