Aprílové počasí

    No to si někdo dělá legraci, že? Moje duše už od Vánoc pěje o jaru a nedá mi pokoj, dokud se ho nedočká a teď tohle!!!!! Zima, vítr, sníh, déšť, bouřka...... a v nejvyšším bodě zoufalství mi moje drahá, nejdražší polovička klidně řekne: "A cos čekala?" Má jediné štěstí, že ho i po letech miluju a tak tuto opovážlivost přežil. Do ničeho se mi nechce (sice tu mám práce tak pro bandu Ukrajinců), je mi pořád zima a snad jediné k čemu jsem svolná je : schoulit se do huňaté deky, zapálit tak dvacet svíček (i kvůli pocitu tepla) a pomalu slastně usínat. Před spánkem medvěda mě může uchránit jen fakt, že se mi stal, pozor, milí čtenáři, skutečný zázrak.

   Za dob dávno minulých, myslím totalitu a svoje dětství, jsem doma v naší obrovské knihovně objevila knížku jménem Ariel ( prosím neplést s novodobým kapitalistickým pracím zázrakem). Dodnes si pamatuji, jak mě pohltila, ale vzhledem k věku a nedostatku trpělivosti jsem ji tenkrát nedočetla. No a znáte to.... dospívání, stěhování, odchod z domu. A kniha fuč. Celá ta dlouhá léta na ní vzpomínám 

(zní to, jako by mi bylo nejmíň 100, ale to opravdu ne, jen se to zdá jako by to bylo v nějakem minulém životě). Občas jsem o ní dokonce mluvila před rodinou, sháněla ji v hlubinách internetu a vzpomínku zase zasunula do šuplíku paměti, odkud, mrška jedna, minulou neděli odpoledne při mém poctivém nicnedělání ( po náročné sobotě), vyplula. V poloze ležmo s tabletem na hrudi jsem zlehka mrkla a našla zmínku o knize v jisté databázi knih, přečetla obsah, vybavila si matné útržky a protože jsem fakt odmítala cokoli dělat, měla jsem čas a hledala a hledala a hledala a hledala.....

    A našla!!!! Našla jsem jakési sdružení antikvariátů, v nich v různých koutech naší malé vlasti asi 10 exemplářů a přemýšlela koho budu uplácet, aby mi knihu kdesi daleko zakoupil, když tu najednou na mě z displeje kouká symbol nákupního košíku. Chvíli jsem vzpomínala, co jsem ten den jedla, a že toho bylo poměrně dost, jakože jestli nemám halucinace a tak. Ale realita možnosti zakoupit vysněnou knihu za pouhopouhých 40,-Kč s poštovným "pouhopouhých" 120,-Kč mě zachvátila pocitem totálního blaha a zázraku v jednom.

    Teď by se hodila dramatická pauza.....abyste pochopili moji mega radost....

V neděli odpoledne objednáno, v úterý dopoledne doma..... omšelá, zažloutlá, mírně páchnouci, ale MOJE!!!!!!!!!!!!

    Zázrak vás může zkrátka potkat kdykoli a kdekoli a zejména, když ho vůbec nečekáte. Někam nahoru veliké díky.

    A vám všem přeji nějaký ten zázrak, třeba už dnes, třeba zítra.... a až vás bací do nosu, dejte mi, prosím vědět, sdílená radost se zkrátka násobí.

                                   Děkuji, Klárka

Nahoru, dolů....

....život letí jako blázen! Jsem radši, když se něco děje a naopak mě děsí stojaté vody nebo stereotyp, takže jsem byla tento týden šťastná jako blecha za středeční výlet do Prahy s večeří na lodi, za čtvrteční divadlo. Na sobotu jsme plánovali oslavu narozenin, takže taky palce nahoru, ale to by nebyl život, kdyby neměl dvě strany mince. V pátek nás opustil jeden ze dvou psích členů naší rodiny. Dalo se to čekat, byli jsme připravení ( alespoň jsme si to mysleli ), ale nebudu vám lhát, sejmulo nás to silou nevídanou. Ale to jak jsme to nakonec zvládli - spolu, ruku v ruce a v objetí, mě jen opět potvrdilo, jakou neskutečnou silou disponují lidé, co se mají rádi. Nic víc, nic míň. A vlastně je to prostě nejvíc. Co dodat....

    Nejdřív jsem myslela, že oslavu zrušíme, ale zvládli jsme to. Tady je malá ukázka i s dortem Pavlova, který se dneškem stal součástí rodinného zlatého fondu pochoutek.

Oslavenci jsme předali dar nedar. Aneb jak darovat prašule, aby to trochu vypadalo. No uznejte, hodinky si musí vybrat sám. Tak, snad jsme mu udělali trochu radost a přejeme zkrátka vše nej..

Užívejte života a přijímejte s pokorou i jeho nemilé stránky. Protože....jak by mohlo světlo poznat, že je světlem, kdyby nebyla tma.

       Krásné dny přeji.

                                            Klárka

Oslava

    Slavili jsme osmnáctiny! Netradičně. Ač se jedná o vstup do dospělosti, my jsme je na přání syna pojali jako loučení s dětstvím. Jako poslední dětskou oslavu. A protože jeho první roky k němu zcela neodmyslitelně patřil bagr v jakékoli podobě, nesměl tedy na oslavě chybět.

Vyhráli jsme si s dortem. Nejsem žádný profík, ale dort musí být od maminky i když bude třeba nakřivo. Je v něm tolik lásky a vzpomínek....

     Výzdoba byla hodně pestrá, kýčovitá, ale "dětská". Nasmáli jsme se, poobjímali, pobavili nad dárky a užili si nádherný den v blízkosti těch nejmilejších. Co víc si přát.....

      Tak jen to nej do celého života, chlape!

A vám všem přeji co nejhezčí dny s těmi, které milujete.

Klárka

Sláva, nazdar výletu....

    vymrzli jsme, už jsme tu. Miluji výlety! Zvláště ty neplánované. Volné odpoledne, jeden rychlý pohled na manžela, on s pochopením kývne a už frčíme. Tentokrát jsme skončili v Chrudimi. Letmo ji znám už léta a vždycky mě znovu překvapí, jak je krásná. Jen soudruh socializmus se na ní nesmazatelně podepsal. Nádherné historické budovy s obchody v přízemí s nechvalně známými výlohami z hliníkových profilů natřených porevolučně v nezřizeném nadšení z pochybné volnosti třeba fialovou a neuvěřitelné nápisy a názvy obchodů vyvedené s opravdu nevšedním "vkusem". Jaká škoda! No neva, pokuste se při návštěvě tohoto malebného městečka tyto podivnosti s nadhledem míjet a kochejte se tím krásným. Fotek je jen pár, strašně foukalo a udržet v ruce cokoli k focení byl v pravdě heroický výkon. Ohřát jsme se vydali do kavárny "U čerta". Prostředí příjemné, káva výborná, sachr si rozhodně nedávejte a kdo je trochu od rány, zkuste jinak skvělé pánské obsluze vysvětlit, že ošmajdané pantofle jsou fakt "out". 

     S pozdravem výletům zdar a kavárnám zvláště, Klárka. 

Žlutím

     Jak já se těším na jaro! Už to fakt nemůžu vydržet. Chci se už zbavit zimních bund a bot, uklidit teplé šály a otevřít dům skrz a nechat průvanem rozeznít magickou zvonkohru. Často už to vypadá jako jaro. Přes den svítí i hřeje sluníčko, ptáci chystají velký mejdan, kvetou sněženky a jiné krasotinky, ale jinak je ještě zima a ráno manžel škrabe namrzlá skla u auta. Brrrrr.....

    A tak si doma stále dělám jaro a těším se jak malá holka, až to bude doopravdy. Žlutá barva je mi zdatným pomocníkem a hřeje i když fouká a ta největší žluť se schovává za mraky.

Přeji vám krásné dny plné slunce zvenčí i zevnitř.

                                        Klárka

To nevymyslíš...

       Vážení a milí, 

      Musím se s vámi podělit o kouzelný příběh ze života. Jednoho krásného všedního odpoledne dorazil můj čerstvě plnoletý syn ze školy domů s očima vykulenýma a ještě zcela zadýchán a pln nevšedního zážitku začal horlivě vyprávět..... šel domů a před sebou uviděl stařičkou paní, jak vláčí evidentně těžký nákup v igelitové tašce. I sželelo se mému dítku oné stařenky ( již v této části příběhu jsem se dmula rodičovskou pýchou s nevyřčenou otázkou, kdože to to dítě tak skvěle vychoval) a vydal se ku pomoci. Bleskově vyhodnotil situaci a nechtě na ubohou paní bafnout zezadu, aby ji nepolekal ( další moment rodičovské radosti, tentokrát oceňujíc chlapcovu inteligenci), přešel silnici, udělal veliký oblouk a vydal se k paní tváří v tvář s dostatečným odstupem zepředu, aby měla čas ho zaznamenat. Slušně pozdravil: "Dobrý den, vidím, že máte těžkou tašku, můžu vám s ní pomoct?" Podotýkám, že byl natolik duchapřítomný a nesápal se ihned po nákupu. Ale co následovalo, dalo by se jistě použít například ve staré dobré francouzské komedii - syna by mohl hrát Pierre Richard :-) 

  

                                  

Můj dobrotivý syn dostal od chuděrky stařenky nářez deštníkem. Tloukla do něj, do této chvíle vetchá slabá stařenka, nyní silou toreadora. V této fázi jeho vyprávění se již náš dům otřásal v základech od smíchu všech přítomných posluchačů. Na dotaz, jestli si to s násilnickou paní vysvětlili, následovala odpověd...    neměl jsem šanci.

     Smějeme se ještě dnes a já jen doufám, že syn neztratí potřebu pomáhat a důchodci nepřitvrdí ve výzbroji. 

    Můžeme jistě se soucitem chápat všechny podivné důvody obav a strachů ze strany oné bojovnice, ale řekněte upřímně, kolik znáte osmnáctiletých gentlemanů soucítícich se seniory. A to je to jinak normální kluk, milující auta a holky...... zatím v tomto pořadí :-)

    A tak se rozloučím se slovy..... nenechme se odradit a pomáhejme si, co je pár ran deštníkem!

Krásné předjarní dny, moji milí....

                                                     Klárka