Přeji pěkný večer,
přesto, že nějak neholduji návštěvám hřbitovů, na Dušičky je vše jinak. Mám moc ráda atmosféru potemnělých a zároveň rozzářených hřbitovů. Ta spousta světýlek a konkrétních vzpomínek na lidi, co už s námi nejsou.....kupodivu na mě vůbec nepadá teskno, ale pocit jakéhosi propojení a blízkosti. Když jsem byla malá, měli jsme doma takový zvyk. Rozsvěceli jsme svíčky na hrobech, na kterých světýlka chyběla a já to dělám s rodinou dodnes. Letos jsem vyzbrojena 50 čajovkami, vděčná za absolutní bezvětří, záhy zjistila, že 50 je zcela nedostačující počet, tak uvidíme příští rok......světlo má opravdu magickou moc.....
Každý rok si píšeme do kalendáře datum, kdy poprvé padají z nebe sněhové vločky, nutno dodat, že letos jsme opravdu pozadu, venku je nezvyklé teplo. Alespoň mám šanci dohnat resty na zahradě,ale vůně vzduchu s prvním sněhem už mi chybí. To kouzlo, kdy každá vločka je originál jen pro ten prchavý okamžik, to tajemné ticho a klid, kdy někde v dálce je snad
slyšet cinkání rolničky.....krásný mezičas....doma teplo a světla svíček....
