11. června 2020

Ze života...to nevymyslíš...



Středa 10. 6. 2020 začala fakt skvěle.
Dobrá snídaně a šálek kávy, co chutnal nějak líp než jindy.
Dobrý!
V plánu je cesta do Brna.
Čas jen pro mě.
 Obchody, procházka, kávička a něco dobrého k tomu.
Předpověď v telefonu ukazuje vytrvalý déšť.
Nevzdávám to a vytahuji zapomenutý velký deštník
s potiskem obláčků na bleděmodrém podkladu, co zaručí dobrou náladu i pod černočernou oblohou.
Zatím mi nevadí, že ten velký deštník budu vláčet celičký den.
Jedu totiž vlakem, ne autem a tak si beru i na mě velmi nezvykle malou kabelku (jinak totiž nosím kabely povětšinou obřích rozměrů).
A jak důmyslně vybírám pohodlné oblečení na celodenní babské courání, zjistím, že mrcha karanténa spolu s "naschválvirem" zapříčinily přebytek mého objemu, co se nevešel do vybraných kalhot. Budiž mi omluvou to, 
že už když jsem je kupovala, bylo to jen tak tak.
Směrem k dceři jsem jen zlehka prohodila, že si tedy vezmu jiné, elastičtější, protože v těchhle bych se ani najíst nemohla.
V tu chvíli jsem totiž netušila, jak moc byla ta věta významná.

Cesta vlakem s dcerou super. 
Rozhlížím se po kraji a říkám si jak je u nás krásně.
V Brně prší, pyšně tedy vystřeluji svůj optimistický deštník 
a vyrážíme k oblíbené "velmi svérázné" nepálské restauraci Anapurna. Dávám si mix z obědového menu a mlaskám si blahem. Bože, oni to tak umí s kořením...



Zatím mi náladu nezkazil ani mladík, co jedl jídlo jen vidličkou, kterou držel kuriózním sotva popsatelným způsobem v pravé ruce a levou si jídlo na vidličku přihrnoval a pomačkáváním připevňoval. No nic, každý jsme originál.

Po obědě vyrážíme směr centrum a po chvíli už každá zvlášť...... a teď to přišlo.

Jj, pršelo, poprchávalo, zvolená obuv se jevila vhledem k hlubokým kalužím jako víc než vhodná 
a v tuto chvíli jsem si chválila, jak jsem to kvalitně ošéfovala, ten můj outfit.

Chyba lávky, přátelé.
První obchod, kam jsem vlezla poctivě s rouškou přes ústa spustil akci zvanou 
"koupel ve vlastním potu".
Bohužel musím přiznat, že nošení roušky mi dělá obrovský problém. Mám pocit, že nemůžu dýchat a je mi děsivé vedro, jak si funím svůj horký dech zpět do obličeje.
Fakt smekám v hluboké úkloně před všemi, co v roušce tráví celý den. Mají můj obdiv i úctu.

Vzduch celkově nějak ztěžknul.
Nadýchaný účes z rána zmizel a nahradily ho totálně zplihlé vlasy, které ukázaly víc než důrazně, že obarvení jsem fakt neměla odkládat.
Funím, potím se a když mi v neklimatizované kabince
nejdou sundat šaty ze zpoceného těla, myslím,
 že vyletím z kůže.
Připadám si o dvacet let starší a o dvacet kilo těžší.

To vynikající jídlo z působilo, že jsem neměla sebemenší místečko na toužebně očekávaný dezert a po tom, co jsem si ze zoufalství stáhla vlasy do culíku, což normálně dělám jenom doma 
v soukromí a zahlédla jsem se ve výloze z úhlu, kdy bylo vidět, jak mi moje dokonalá kabelka 
v hořčicové barvě spirálovitě točí elegantní černý svetrokabátek,
byla jsem připrvena skončit se životem (nadsázka!).

Doklopítala jsem, a to doslova, protože mi v levé botě moje super nízká předražená kotníková ponožka slézala pod patu 
a ten jistící silikonový pásek vyvinutý nejspíš soudruhy z NDR nebo vědci NASA se uhnízdil pod patou a pekelně mě tlačil. Nepomohla ani snaha  navrátit ho zpět.
Doplazila jsem se do Vaňkovky a jediné, co moje tělo chtělo, bylo ledové mazagrande, které jen zasyčelo 
a já asi hodinu jen zírala ven přes kapky deště 
a dumala o nesmrtelnosti chrousta.

Následně jsem se nechala zlákat slevami a opět kabinka, dusno a zoufalství.
Jsem prostě vytrvalá a tak jsem ulovila za cenu ztráty zbytku sebevědomí při pohledu do zrcadla šaty se 70% slevou. 
No, nekup to, že?

Následovalo další mazagrande a pak ještě jedno.
Kdyby mi to nebylo blbý, zbylý led bych si snad nasypala 
do výstřihu. 
Vlhko k zalknutí.
Budu muset vývojářům aplikace s předpovědí počasí navrhnout přidat ke standartním výrazům jako zataženo, déšť, 
ještě výraz "vlhko jako prase" nebo pro citlivky grafický symbol skleníku.

Lidi zlatí, fakt síla....a ta rouška...peklíčko.
Měla jsem v plánu se před odjezdem domů vrátit pro vyhlídnutou mikinu, kterou bych si v pohodě bývala koupila, kdybych neměla tu blbou malou kabelku, ale teď mi to přišlo
zcela postradatelné a tak jsem se vydala k nádraží.
To, co jsem viděla tam, mi ukázalo, že může být hůř.

Paní zhruba v mém věku v reflexní vestě zametala nedopalky, mladík v kalhotech, co podle stupně zašpinění pamatovaly první světovou válku, měl ušanku s kšiltem nasazenou obráceně, takže mu obří klapky po stranách očí s dlouhými bimbajícími šňůrkami marně zakrývaly obrovské brýle, do kterých by svou velkou hlavu vložili nejméně dva lidé, postávajíce na schodech tak, že ho člověk musel obcházet, strkal celou hlavu i s čepicí do jakéhosi sáčku s jídlem pochybného původu.

To jsem nebyla zas tak zle, ha ha.

Ve vagónu jsem si našla klidné místečko, sluchátka strčila do uší očekávaje klidnou relaxaci 
s výhledem sprchy a spánku, co mě unese do říše snů, 
abych mohla na tohle vše zapomenout.
To by ale přes uličku nesměl sedět mladík s dlouhými černě nalakovanými nehty, který vytáhl podivně zapáchající snad poživatinu v plastové termokrabičce z nějaké "asijské" restaurace
 a začal se krmit tak, že jídlo nabíral těmi velmi špinavými rukami a každé sousto spouštěl do úst jako z jeřábu.

Můj dezinfekční gel chtěl vyskočit z kabelky 
a spáchat sebevraždu!!!

Zhuštěná lekce pokory, úcty, pochopení a laskavosti.
Tak to vidím.

Takže BRNO! Brzy zas....

Kdo dočetl až sem, snad se trochu pobavil a zasmál.
Jdu si obarvit ty šediny...
Tak pa,








11 komentářů:

  1. Klárko, středa byla v Brně co se týče počasí nejhorší den z celého týdnu :-). taky obdivuji lidi, co vydrží celý den v roušce. Já si jednou lupla osvěžující Tik Tak těsně předtím, než jsem nasadila roušku. Svěží dech mi podráždil oči, nemohla jsem zaostřit, takhle jsem naposledy brečela, když zabíjeli King Konga :-). Jinak jsem se pobavila, doufám, že si díky tomu na Brno nezanevřel a:-). Měj se Dana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kink Konga....tak teď jsem vyprskla smíchy....úžasná historka :-)
      Měj se báječně, Klárka.
      A neboj, na Brno já zanevřít nemůžu...
      Pa pa!

      Vymazat
  2. Klárko, pobavila jsem se. Ostatně já na tom byla podobně dneska - už v metru mi bylo díky kombinaci vlhkého horka a roušky na omdlení, zbytek si sil téměr vyplýtvala nákupem (já tedy nákupem jídla) a pak už jsem se sotva doplížila domů...
    Mám příští týden dovolenou a neuvěřitelně se na ni těším. Jedem sice jen na chatu ke Stříbru, ale nebude (skoro) nutné nosit roušky a pro případ dusna je tam přehrada na ohclazení pár kroků (doufám, že ještě bez sinic).
    Měj se krásně

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Píšu asi pozdě, ale užij si volníčko do zásoby.
      Pa pa, Klárka.

      Vymazat
  3. Klárko,děkuji za vtipný příspěvek,fakt jsem se zasmála.Ty lidi,co chodí v roušce pořád a nevadí jim to,obdivuju.Já se v ní dusím,u nás bylo včera taky hrozné vlhko,dneska má být zase.Pocity z kabinky znám,taky si někdy říkám,to není možné,že se do toho nedostanu.Takže děkuji a hezký den.Marťa.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Marťo, já se vždycky těším na léto jako malá holka, protože snadno zapomínám jaké dokáže být vedro a dusno, které tak nesnáším :-)
      Ale ta rána a večery pod pergolou...láska.
      Tak ať máme krásně venku i uvnitř....
      Klárka

      Vymazat
  4. Tak to jsem se nasmála. Prostě se den někdy povede ! Ano,ano ti, kdož musí mít roušku téměř celý den, mají taky moji poklonu.
    Hezký den, Klárko! S úsměvem :-)
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hani, někdy je ten život jako ze špatného filmu, ale i to je potřeba. pak si o to víc vážíme těch super dnů :-)
      Pa pa, Kárka.

      Vymazat
  5. Odpovědi
    1. Alenko zlatá, to mě těší.... :-)
      Pa a měj se pohádkově, Klárka.

      Vymazat
  6. Klárko, někdy se den prostě vydaří. Měj se krásně ♥

    OdpovědětVymazat