Moje zimní bunda...

...mě asi miluje.

Mám už opravdu letitou zimní bundu. Snad se neurazí...

Černou, za pár korun, ale skvělou střihem i kvalitou. 

Nosím ji ráda a intenzivně a ona se zřejmě personifikovala. 

Když jsem snad zhruba před měsícem rozhodla, že ji vyperu, vyvoním v aviváži "věhlasné" značky
 a schovám do hlubokých útrob skříně se zimním oblečením

a zařekla se, že ji na protest vůči zimě fakt za žádných okolností nevyndám,
 že přeci už rozhodně bude to vytoužené jaro,

ONA to zřejmě viděla jinak!

Protože už opravdu nese známky opotřebení a novou zatím nemám, ukládala jsem ji jen ze slušnosti, jako že kdybych žádnou na příští zimu nesehnala, že ji ještě v nouzi párkrát vyvenčím.

Ale ouha.... s ochlazením jsem přidávala vrstvy pod jarní fešný kabátek,

přidávala šátky mohutnější a víc je utahovala kolem krku, až jsem málem dýchat nemohla,

přidala tenké rukavice, teplejší boty a když mě ve středu bičoval do obličeje vlezlý sněhoprš,
řekla jsem si: A DOST!

Ve čtvrtek ráno, ještě stále zmrzlá na kost ze středy, jsem zamířila k oné skříni
a téměř po tmě sáhla dovnitř.....

.... bunda mi z úhledné hromádky zimního oblečení skočila sama do ruky a v přítmí byl slyšet slabounký, ale jednoznačně škodolibý smích. 

Hádejte, kdo to byl? Jo jo, moje černá, věkem poznamenaná zimní společnice!

Vzala jsem ji tedy ven, přidala pod ni hodně teplý svetr, hodně teplou šálu navrch, 

ještě teplejší rukavice, o jarní eleganci jsem si mohla nechat jen zdát. 

Pravdou je, že mi bylo po dlouhé době docela teplo. 

A proč o tak zdánlivě banální situaci píšu takovou, málem školní slohovou práci?

Protože moje letitá věrná služebnice si zaslouží veřejné uznání a připsání zásluh,
byť si ho, upřímně řečeno,  nevybíravě vynutila
a taky proto, že jsem došla k závěru,
 že za tak nelítostné sibiřské ochlazení může jedině

ONA,

toužíc ještě po okamžiku slávy,
než upadne do hlubin zapomnění.

Tímto se omlouvám všem, kteří mrzli jako já,

všem zemědělcům doufaje, že jim nepomrzla úroda,
všem zahrádkářům, co netrpělivě vyhlíželi každý kvítek,
zkrátka všem milovníkům jara.

A pevně věřím, že po tomto veřejném ohodnocení, bude spokojená
a bude moci konečně přijít oteplení s hřejivými slunečními paprsky
a já svou konečně doceněnou bundu budu moci opět vyprat a uložit do skříně
na speciální místo v popředí všech ostatních svršků.

Tak jaro....., už můžeš přijít....   :-)


Klárka