Dort lehounký jako peříčko

       Nedá mi to a podělím se s vámi o recept na dortík z druhé adventní neděle. Je to opět velmi jednoduché a výsledek rozhodně překvapí. Takže....

                                    

                                          DORTÍK LEHOUNKÝ JAKO PEŘÍČKO

                                                       6 vajec

                                                       100 g cukru krupice

                                                       1 vanilkový cukr

                                                       100 g kvalitní hořké čokolády

                                                       1/2 kyřícího prášku

        

                                                       višňová marmeláda

                                                       1 ks mascarpone

                                                       250 ml smetany ke šlehání

                                                  cukr moučka dle chuti

Vyšleháme žloutky s cukrem, přidáme 3 lžíce horké vody a 1/2 kypřícího prášku a mírně zchladlou rozehřátou čokoládu. Zvlášť ušleháme bilky se špetkou soli na tuhý sníh a ten lehce vmícháme do žloutkovočokoládové pěny. Ano, neděste se v dortu není žádná mouka a přesto to drží pohromadě a chutná to úžasně. Těsto vlijeme do vymazané a moukou vysypané dortové formy a dáme péct na 175 stupňů celsia asi na 35-40 min. Jestli je dort upečený, zjistíme pomocí špejle. Po zapíchnutí a vytažení z dortu musí být suchá. Během pečení se těsto krásně nafoukne, ale později zase spadne, ale tak to má být. Po vychladnutí dort pomažeme silnou vrstvou višňové marmelády a krémem z ušehaného mascarpone a smetany ( lze šlehat zárověn a nakonec přisladit dle chuti moučkovým cukrem ). Navrch můžete libovolně dozdobit, třeba nastrouhanými ledovými kaštany nebo jako já nebo jakkoli jinak. Tak ať se dílo podaří a pozoooor, tahle dobrota mizí příliš rychle.

Krásný večer, Klárka

Jo, a nezapomeňte se pochlubit výsledky, uděláte mi tím radost..... :-)

Nějak mi chybí sníh...

        

       Alespoň poprašek co by na chvíli skryl to šedivo, trochu něhy a čistoty, trochu jednoduché krásy. Také se těšíte až pořádně nasněží? 

      Na Vánoce máme rádi červenou, ale po Vánocích, to je jiná. Vše červené uklidím a potřebuji jen bílou, odpočinout si od barev. A proto dnes fotky z letošního ledna..... jako vzpomínka.....jako sněhové vločky.....

        Mějte se báječně.......... :-)

P. S. : Nemáte někdo tip na milý vánoční film pro celou rodinu ?  Předem děkuji, Klárka. 

Málem bych zapomněla.....u Kateřiny na http://maison-de-la-suisse.blogspot.cz/ probíhá GIVEAWAY

http://maison-de-la-suisse.blogspot.cz/2014/12/1-okenko-adventni-kalendar-vanocni.html

Cedulky všeho druhu jsou mé oblíbené, tak vzhůru do toho a některá z nás bude mít jistě velkou radost.

                                                              pěkný den všem, Klárka

Světlo v tmách....

     

2. adventní neděle

       Předsevzetí: čistá pohoda a nicnedělání, film, kávička s dortíkem, světla svíček. Splněno až na to nicnedělání. Ono vytvořit pohodu pro rodinu stojí spoustu práce, času a energie. Když chcete třeba jen hezky prostřít, buď musíte mít všechno předem zodpovědně nachystáno nebo pak lítáte po domě a hledáte ty červené svícny. Sice jsem nenašla ty, co jsem hledala, ale z krabice se vylouply jiné, taky dobré. Pak trocha nervozity u mužské části famílie ze strachu, že než to všechno nafotím, vytoužený oběd vychladne a jejich život tím bude rozhodně ohrožen. A když nandáváte nedění dortík na tác a těšíte se na svou dávku kofeinu v kombinaci s pozezením v rodinném kruhu, jedno z dětí oznámí, že odchází. Neva, dortík témeř zmizel ruky mávnutím, káva byla stejně úžasná jako jindy a Vánoční koleda v animované verzi dokonalá a pod dekou bylo blaze. Krásná adventní neděle plná střípků do mozaiky vzpomínek. Doufám, že i vy jste si užili krásný den. Mějte se fajn a rádi, Klárka

Včerejší příspěvek

      Včera jsem trochu opomenula " povinnosti " a jeli jsme na výlet. Byli jsme v Olomouci, kam jezdíme poměrně často, ale na vánočních trzích jsme byli poprvé. První dojem naprosto úžasný, tolik světýlek a ještě navíc vkusných, jsem snad ještě neviděla, stánky stejného vzhledu a jednotné výzdoby... sen každého estéta. Skladba stánků byla trochu slabší, ale jako vánočního nadšence mě jen tak něco neodradí. Stále jsem to chtěla vidět z té lepší stránky. Vůně mnoha druhů punče, kluziště, přijatelné množství lidí, rozzářené oči dětí na ponících nebo historickém kolotoči......jsem zkrátka "najivka".

      Při přesunu na další náměstí následovaly výkřiky mé hudbymilovné rodiny: " Bože můj, co to je za hrůzu "? Na podiu se natřásalo pár podivných týpků mírně omšelého vzhledu i věku s frontmanem v běloskvoucím  čemsi s čerstvě obarvenými vlasy typu: bacha, havran! Říkám si, vydrž holka, vánočního ducha v tobě jen tak něco neumlčí. Vydržíš nějakych dvacet minut a bude zase dobře. Pustí koledy, ty přece na trhy patří !!! To mi ale nedošlo, že uskupení zasloužilých rockerů bude zřejmě natolik vděčné za početné publikum, v našem případě nedobrovolném, že na podiu setrvají co to dá a jejich hlasivky vydrží. Bylo po náladě a zbytek rodiny se tvářil kysele s podtextem, no to nás, matko, zase někam vytáhni. Zoufale jsem toužila najít tlustý kabel se zátrčkou a nenávratně ho poškodit. Bohužel. Omlouvám se tímto všem rozmrzelým pasivním posluchačům a nedejbože případný fanouškům ( těm za tu neskrývanou kritiku ).

       No, abych se vrátila k věci. Celý den jsem přemýšlela o čem bude můj příspěvek, po návratu domů, ještě víc, protože moje adventní naladění utrpělo takovou ránu. Ale předvánoční čas je opravdu čas kouzel. Stále se mi to potvrzuje, protože po otevření počítače jsem narazila na tolik milých slov nejen od těch, co zavítali ke mně na blog, ale i od dalších laskavých bytostí. Jsem za to vše moc vděčná a ráda bych poděkovala všem milým blízkým duším. Je to velká radost......můj vánoční duch je hrdě zpět s lekcí pokory a vděčnosti, o kterých mimochodem Vánoce taktéž jsou. Ještě jednou ze srdce děkuji.