Spolu u stolu

Čím dál víc se mi potvrzuje, jak velký význam má pro mě název mého blogu.

Jak je symbolický pro mou rodinu.

Kolik je v tom názvu skryto.

Měli jsme o víkendu dvojitou oslavu narozenin.

Rodina se nám krásně rozrůstá o nové členy.

Ne díky mě, ale díky lásce našeho nejstaršího.

Nechtěla jsem nikoho šidit, a tak jsme oslavili každý den jednoho.

Každý měl svůj dort.

Ale fotit jsem tedy nestíhala. to byl takový šrumec...

...ale krásný šrumec.

Když jsme jedli a hodovali u našeho stolu. 

Trochu se mačkali, hodně se smáli, povídali si, hráli hry,

plánovali, řešili, utahovali si jeden z druhého, 

v jednu chvíli mi došlo, že jsem uprostřed zázraku.

Uprostřed "rodiny", kde se mají všichni rádi 

a kde je vždycky dost místa pro všechny.

A kdyby snad jednou nestačil náš stůl, směle koupíme větší.

Ale důležitější než dost místa u stolu, je místo v srdci,

otevřená náruč nachystaná vždycky obejmout.

To je prostě nejvíc.

Dovolím si tvrdit, že to je to, 

co každý z nás potřebuje po celičký svůj život. 

Jen láska a přijetí.

Basta, fidli.

Hotovo, konec.

Tak ať všichni máme co nejvíc místa u svých stolů 

i ve svých srdcích.

Děkuji všem, co tohle čtou...

Klárka