Koláč od tetičky

Krásné pondělí!

I u nás je to asi jako ve všech domácnostech nyní hodně 

o vaření a pečení.

Jako by nestačila moje kila navíc, co už mám

 (a není jich zrovna málo) :-),

nepochybuji, že se k nim nějaká nezvaná ještě přidají.

Zdá se mi ale tahle "starost" teď jaksi 

ještě bezváznamnější než jindy.

Takže pokud chcete své chuťové buňky trochu potěšit,

 neřku-li přímo rozmazlit, 

zkuste si upéct tuhle jednoduchou dobrotu.

Vůně, která se line domovem při jeho pečení 

a  následná chuť ve vás může snadno vyvolat pocit, 

že jste právě byli pozváni na kávičku k hodné staré tetě,

 která vás tak ráda zahrnuje pěčí a láskou vyvěrajícími 

z podstaty jejího dobrého a milujícího srdce.

(proto jsem koláč pojmenovala právě takto)

Když jsme totiž koláč s dcerou dopekly, 

nakrojily a usedly ke kávě, 

okamžitě jsem si připadala jako ve filmu pro pamětníky.

Malý útulný pokoj s vlajícími vyšívanými záclonkami, květináč s muškátem v okně, ticho, klid 

a jedna milující náruč.

Přesně tyhle pocity mě doslova opájely svou něhou 

a laskavostí a proto vás poprosím, 

zkuste sami sebe a někoho blízkého"pozvat" 

na takové kouzelné posezení. 

Posezení s vědomím vděčnosti a sounáležitosti.

Bude mi nesmírnou ctí, pokud si někdo z vás takový koláč upeče a nechá na sebe třeba jen nepatrný kousíček 

onoho vyjímečného okamžiku dýchnout.

Zdravím všechny ty laskavé a milující tetičky a babičky,

 co už tu s námi nejsou někam nahoru a děkuju jim,

 že tady kousek sebe nechaly, třeba jen v koláči z jablíček.