6. března 2019

Spolu u stolu


Čím dál víc se mi potvrzuje, jak velký význam má pro mě název mého blogu.
Jak je symbolický pro mou rodinu.
Kolik je v tom názvu skryto.
Měli jsme o víkendu dvojitou oslavu narozenin.
Rodina se nám krásně rozrůstá o nové členy.
Ne díky mě, ale díky lásce našeho nejstaršího.
Nechtěla jsem nikoho šidit, a tak jsme oslavili každý den jednoho.
Každý měl svůj dort.
Ale fotit jsem tedy nestíhala. to byl takový šrumec...
...ale krásný šrumec.
Když jsme jedli a hodovali u našeho stolu. 
Trochu se mačkali, hodně se smáli, povídali si, hráli hry,
plánovali, řešili, utahovali si jeden z druhého, 
v jednu chvíli mi došlo, že jsem uprostřed zázraku.
Uprostřed "rodiny", kde se mají všichni rádi 
a kde je vždycky dost místa pro všechny.
A kdyby snad jednou nestačil náš stůl, směle koupíme větší.
Ale důležitější než dost místa u stolu, je místo v srdci,
otevřená náruč nachystaná vždycky obejmout.

To je prostě nejvíc.
Dovolím si tvrdit, že to je to, 
co každý z nás potřebuje po celičký svůj život. 
Jen láska a přijetí.
Basta, fidli.
Hotovo, konec.













Tak ať všichni máme co nejvíc místa u svých stolů 
i ve svých srdcích.

Děkuji všem, co tohle čtou...


Klárka


5. března 2019

Moje posedlost


To jsem celá já.
Změny,
barvy,
nálady,
dekorace,
květiny.

Jsem asi posedlá. barvy na mě prostě mluví. 
Někdy doslova křičí. nemůžu za to.
Slyším je.
Promlouvají ke mě a nutí se mi do života.
Nechávám se přemluvit.
A moc se nebráním.
Mám je ráda a ony mě.
Co nadělám.
Miluju je.
A výsledkem je tenhle milovaný kolotoč změn.
Tentokrát se mi vnutila šedá a dřevo.
Něžně...
Tak uklidňující dvojice.
Jen ticho, klid a hloubka.














Co na tuhle kombinaci říkáte?
Líbí nebo ani náhodou?



Sedím zrovna u svého pracovního stolu pod střešním oknem a poslouchám déšť. 
Dám si teplý čaj a zapálím svíčky.
A pobudu s barvami....

Mějte krásné dny,
Klárka.

23. února 2019

Trochu jiná čokoláda





                Dnes jsem asi měla chuť na čokoládu. 
Jinak si to nedokážu vysvětlit. Měla jsem chuť vyrobit zase něco nového 
a napadlo mě ladit sérii šperků tematicky. 
Takže dnes na téma tmavě hnědá a starostříbro. 
Měla jsem pár krásně zpracovaných komponentů, co vypadají jako poklady z nějakých vykopávek. Čekaly na svou chvíli dost dlouho, připadaly mi totiž dost výjimečné na nějaké běžné použití. Vyžadovaly si mou plnou pozornost.
Je nádherné probírat se tou krásou, vnímat o co si jednotlivé kousky říkají, koho chtějí mít po svém boku a s kým se naopak nesnesou. 
Každý šperk má v sobě kousek mě. Kousek mých úvah, které zrovna honím hlavou, trochu krásné hudby, co právě poslouchám, možná i vůni čaje, co zrovna piju a možná i špetku nové majitelky, na kterou při výrobě myslím. Vždy přemýšlím, kdo bude ten či onen šperk nosit, jaká to bude žena. Bude veselá nebo smutná , sebevědomá nebo plachá. Bude blond nebo tmavovláska a hlavně... bude mít radost, když rozbalí balíček ode mě?
Je to kouzelný čas, když nad tím vším sedávám a já nepochybuji, že kousek toho kouzla je uchován i v těch "cetkách".
Už jsem psala, jak neskutečně milé okamžiky se dějí,
 když člověk něco dělá s láskou a vírou, 
že všechno dává smysl.
Zjistíte, kolik úžasných lidí po světě chodí a cítíte nesmírnou radost, 
že se můžete stát vzájemně součástí svých životů, 
byt'třeba na malou chvilku. 
Jeden mail, jedna smska, jeden komentář, jeden úsměv, pár slov, trocha sdílení, možná i vzniklá přátelství.





















Pokud byste chtěli jaékoli informace, neváhejte se zeptat.
Užijte si krásný víkend!

Klárka




18. února 2019

Barvy, barvy, barvičky...


Krásné pondělí!
Dnes mám pro vás super ultra jednoduchost.
Miluju rychlé a jednoduché recepty.
S léty jsem dospěla k tomu, že často je méně opravdu více.
Takže:
Nastrouhat nahrubo červenou čerstvou řepu,
smíchat s bílým jogurtem a osolit.
Opravdu, ale opravdu nic víc.
Chtěla jsem recept vylepšit strouhanou nivou a rozhodně neee....
Prostě raz, dva, tři a hotovo!
Na dobrý chléb, v nejlepším případě domácí.
Dobrota a moc zdravá!
Tak dobrou chuť!










Jo, a taky miluju vaše komentáře :-)
Pa!




14. února 2019

LEDNOVÉ OHLÉDNUTÍ


Krásný čtvrtek všem,
nejdřív chci poděkovat za milé reakce na můj minulý příspěvek. Je tolik laskavých lidí...
Děkuji.

Abych dohnala skluz v blogování, 
dovolím si dát sem pár lednových fotek.
Leden je pro mě téměř každý rok ve znamení bílé barvy.
 Čistota.Sníh.Klid.Ticho.
Jenže letos se nám nikomu z vánočního opojení nějak nechtělo 
a tak má i výzdoba domu jakousi setrvačnost.
Proč ne.






















A ještě radost na závěr. 
Dnes odesílám svůj první balíček se šperky jedné milé milující mamince. 
Moc hezký pocit...

Tak pa a pište, pište mi všechno o čem byste si chtěli povídat, 
vše co by vás zajímalo.
Chystám další překvapení...

Mějte skvělý den, 
Klárka.


12. února 2019

NOVÉ ZAČÁTKY


Dnes je ten den, kdy se vám chci svěřit, 
k čemuže jsem to v životě dospěla. 
V posledních letech jsem zažila nemalé množství obtížných situací, nepříjemných a těžkých chvil, kdy jsem ani nepoznávala sama sebe. Stávala se ze mě smutná, iluze ztrácející postava, co byla jen stínem bývalého radostného "já".
Vše nějak drhlo, skřípalo, vrzalo.
Udělala jsem v důsledku těch neblahých 
okolností pár velkých změn.
Po víc jak dvaceti letech jsem začala řídit auto.
Pro mě obrovská a úžasná změna.
Zbavila se mnoha kilogramů nadváhy.
Ne, že by to stačilo... :-)
Opustila jsem spolupráci s manželem a osamostatnila se natolik, že jsem pracovala jako obchodní zástupce a s těmi čerstvě nabývanými řidičskými "zkušenostmi"
jezdila po půlce naší milé vlasti a to včetně Prahy 
(což dodnes nechápu). Ovšem mě, coby milovnici a uctívačku tepla rodinného krbu neskutečně ničilo spát čtyři dny v týdnu po penzionech a pracovat i víc jak dvanáct hodin denně.
V momentě, kdy už mi moje tělo začalo důrazně říkat, že nejdu správnou cestou, jsem všeho nechala a netuše,
 co bude dál se zastavila a vyčkávala, co jako s tím mým životem vlastně udělám. 
Jakoby náhodou ke mě přišla nabídka pracovat ve zdravé výživě v našem městě a v tu chvíli všechna pozitiva, která tato práce nabízela jasně převážila nad původně jinými plány. Ono umístění v sobě velmi brzy kombinovalo euforii a čiré zoufalství. O tom špatném už psát nechci a tak zmíním jen to hezké. Za rok a kousek jsem díkybohu poznala, že můžu být sama sebou, 
věřit v lidskou dobrotu a laskavost. 
Obojího se mi dostávalo v tak hojné míře, že vám rozhodně budu v budoucnu kousky toho blaha pouštět tu mezi řádky,
 abyste měli možnost ujistit se že svět je ještě v pořádku a je nádherným místem pro snílky a nepoučitelné naivky jako jsem já.
Zkrátka a dobře se ve mně probudila víra a odvaha jít životem s radostí a úsměvem od ucha k uchu a nepochybovat o tom, že, co vysíláš, 
to taky dostaneš.
A proto se s tou největší pokorou a vděčností hodlám plně věnovat tomu, co skutečně miluju.
Je toho veliká spousta, co chci opravdu dělat, 
ale zatím se vrátím k mému milovanému "cetkování", 
jak laškovně říkám výrobě bižuterie.
Miluju ty chvíle, kdy se ponořím do krásy a jedinečnosti komponentů a vtiskávám kousek sebe do shluku kovu, dřeva, drahých kamenů i obyčejných korálků.
Ráda myslím na ty, jež budou nosit mé výtvory nebo na ty, co budou chtít udělat radost dárkem někomu milému.
Měla jsem dřív moc hezké zkušenosti se zákazníky ze všech koutů republiky, z toho propojení ve virtuálním světě, kdy poznáváte, jak se blízké duše potkají, byť zdánlivě jen přes klávesnice svých počítačů nebo displeje chytrých telefonů.
Radost je tak nakažlivá.
A to mě tak moc těší.

Takže, moji milí, co právě čtete tohle zpovídání,
vítejte v mém novém světě plném radostného očekávání věcí příštích, v životě plném nadšeného sdílení krásných okamžiků a vděčnosti za obojí.
Moc se na vás všechny těším.

Tady jsou mé první nové kousky.
Pokud byste o ně měli zájem, stačí mě kontaktovat mailem nebo tady v komentářích.

Mějte krásné dny plné kouzel.
Vaše Klárka.















Podrobnější informace ohledně rozměrů apod. vám ráda upřesním.