Skrytý poklad

Čím dál víc miuju lidi.

Vzhledem k odžitému času je to možná s podivem, ale je to tak.

Život mi ukázal a připomněl, 

jak neskonale důležité jsou drobné a zdánlivě obyčejné projevy laskavosti a člověčenství.

Bydlím v hezké čtvrti plné starých domů, co pamatují mnoho svých obyvatel.

Jednoho letního dne před pár lety mě z lenošení vytrhl nečekaný zvuk zvonku u branky. 

Zprvu jsem si pomyslela, kdo že to zas co chce a otravuje o víkendu v poledne.

Na ulici stál neznámý, podivně vyhlížející chlapík. Chvíli na mě divně koukal a pak povídá: 

"Dobrý den, paní, nechcete borůvky?"

Nejdřív jsem zírala nechápavě, ba přímo tupě a začala se ptát, co, proč a jak.

Byl to pán, který si přivydělává tím, že ve volném čase sbírá, co les poskytuje a nabízí tomu, 

na koho zrovna padne.

Když jsme se ptala na cenu, nějakou zmínil se slovy, že je výhoda, že on nemusí platit DPH 

a tudíž to mám levnější. 

Nemusím snad ani zmiňovat, že se toto slovní spojení stalo rodinnou hláškou.:-)

Měla jsem tehdy to velké štěstí, že padnul zrovna na mě nebo já na něj?

Od té doby nás zásobuje těmi nejčerstvějšími borůvkami a ostružinami z okolních lesů, 

které bych já určitě nesbírala a aniž by to tušil stal se součástí našeho "spolu u stolu".

Pokaždé když borůvky nebo ostružiny používáme, vzpomeneme si na něj s obrovským díky

 a úsměvem na rtech i v srdcích.

Jsme zkrátka vděční a věřím, že naše smoothie má přidanou hodnotu, kterou si za peníze nekoupíš.

Když jsem se rozhodla vrátit se k psaní blogu, věděla jsem, 

že ho chci psát s maximální otevřeností a upřímností. 

Bez ohledu na to, kdo si o mě co pomyslí a jestli si bude klepat na čelo

 nad mou naivitou a snílkovstvím.

Protože jedině tak to dává celé smysl.

Jedině tak dává smysl jakékoli naše konání.

S otevřeným srdcem , otevřenou náručí.

S otevřenou myslí a čirou radostí.

Naplno.

Čistě.

Myslím že pán (bohužel neznám jeho jméno) musí dnes škytat...  :-)

Tak zase brzy....