Silvestr trochu jinak

Krásný dem, moji milí. Co vy a Silvestr? Možná je hloupé, ptát se na to taklhle 14. ledna, 

ale já byla jaksi dlouhodobě vypnutá.

Já mám ráda, když v životě zažívám něco nového, vyjímečného, ba až mírně ztřeštěného, bláznivého

 a lehce pošetilého.

Na Silvestra jsem rozhodně nechtěla být doma a koukat 

na televizi (no, na tu vlastně nekoukám ani běžně). 

A tak jsme se s nejmlaším z mých třech miláčků vydali jen tak bloudit ulicemi Brna. 

S vidinou, že půjdeme do kina, 

na dobrou kávu, navštívím milovanou modrožlutost

 jménem Ikea a tak nějak proflákáme den.

To že jsme žádné kino nestihli, že nám Ikea zavírala nepříjemně brzy a dalších pár mrzutostí, 

nám rozhodně nemohlo zkazit náladu.

Zkrátka a dobře to byl nádherný den plný malých 

i větších neočekávaných zázraků a to já tak moc miluju!

Při podvečerních toulkách po centru Brna s hrnkem horkého jablečného moštu v ruce 

(já alkoholu nijak neholduju),

 jsme zažili něco opravdu nádherného.

Průhledem mřížemi kdesi ze Zelného trhu jsme zahlédli nádherné teplé světlo a vydali 

se prozkoumat, o co jde.

K našemu velikému údivu jsme objevili volně přístupné prostory staré radnice 

a objevili krásu snad

 ve všech významech toho slova.

Z malebného podloubí jsme vstoupili do freskového sálu. Ticho, klid, jen nádherné světlo a hra dokonalého souladu barev, co vykouzlily něčí nesmírně šikovné ruce. 

Hluboká úklona patří těm, co tohle dokázali. 

Opravdu dechberoucí zážitek.

V tom stavu tichého rozjímání jsme zaslechli nádhernou klasickou klavírní hudbu a ani ve snu by nás nenapadlo, 

že za dalšími dveřmi objevíme toto...

... a další sál, tentokrát křiš'tálový 

(snad kvůli třem křišťálovým lustrům).

Hudba se odtud linula a my v domění, že jde o hudbu reprodukovanou jsme jen obdivovali archutekturu

 a její dokonalost v jednoduchosti.

V tom ze sálu vyšli lidé, hudba zesílila 

a nás čekalo veliké překvapení.

Na klavír tam hrál živě kdosi v červené

 naducané zimní bundě. 

Hrál tak krásně a samozřejmě. 

Stáli jsme v němém úžasu a poslouchali a poslouchali.

Ten někdo tam byl s rodinou a přáteli a zřejmě jen tak mimoděk zasedl a zahrál.

Kdyby jen tušil, kolik radosti předal dál, kolik úsměvů vyloudil na tvářích "kolemjdoucích".

Tleskám mu v duchu ještě teď.

A pak že zázraky neexistují. 

Možná k nám můžou přijít v plné kráse, 

jen když je vůbec nečekáme.

Jen tak jsme jim plně otevřeni.

Krásný betlém v životní velikosti.

Bruslící děti a rodiče v tak nádherných kulisách 

okolních domů.

A vánoční stromy, moje posedlost...

Ten na "Zelňáku byl hezčí než na "Svoboďáku"!

A po kouzelné procházce vší tou krásou v čase,

 kdy tu žádné davy podnapilých nebyly, 

jsme se vydali domů a připili si na nový rok už doma.

Takhle by to tedy šlo, asi mám novou tradici.

Do jakého města se vydám příště?

Mějte se skvěle v tom novém roce.